| إِذَا السَّمَاءُ انفَطَرَتْ (1) Když nebesa se ROZPOLTÍ |
| وَإِذَا الْكَوَاكِبُ انتَثَرَتْ (2) a hvězdy budou rozprášeny |
| وَإِذَا الْبِحَارُ فُجِّرَتْ (3) a moře splynou do sebe |
| وَإِذَا الْقُبُورُ بُعْثِرَتْ (4) a hroby zdola navrch budou převráceny |
| عَلِمَتْ نَفْسٌ مَّا قَدَّمَتْ وَأَخَّرَتْ (5) (tehdy) zví duše, co byla učinila, i co byla zameškala |
| يَا أَيُّهَا الْإِنسَانُ مَا غَرَّكَ بِرَبِّكَ الْكَرِيمِ (6) Ó člověče! co zmámilo tě ohledně Pána tvého vzácného |
| الَّذِي خَلَقَكَ فَسَوَّاكَ فَعَدَلَكَ (7) jenž stvořil tě a vyrovnal a správnou (podobu) ti dal |
| فِي أَيِّ صُورَةٍ مَّا شَاءَ رَكَّبَكَ (8) v jakékoliv pak podobě chtěl, tě sestavil |
| كَلَّا بَلْ تُكَذِّبُونَ بِالدِّينِ (9) Nikoliv! naopak, vylhaným nazývají soud (poslední) |
| وَإِنَّ عَلَيْكُمْ لَحَافِظِينَ (10) Však zajisté nad vámi strážci stojí |
| كِرَامًا كَاتِبِينَ (11) vzácní, (vše) píšící |
| يَعْلَمُونَ مَا تَفْعَلُونَ (12) co konáte (dobře) vědí |
| إِنَّ الْأَبْرَارَ لَفِي نَعِيمٍ (13) Ctnostní v rozkošném budou (bydlení) |
| وَإِنَّ الْفُجَّارَ لَفِي جَحِيمٍ (14) zavilí pak v pekla plameni |
| يَصْلَوْنَهَا يَوْمَ الدِّينِ (15) péci budou se v den soudu (poslední) |
| وَمَا هُمْ عَنْهَا بِغَائِبِينَ (16) z něj nebudou se moci vzdáliti |
| وَمَا أَدْرَاكَ مَا يَوْمُ الدِّينِ (17) Kdo poví ti, co jest den soudu (poslední) |
| ثُمَّ مَا أَدْرَاكَ مَا يَوْمُ الدِّينِ (18) A znovu: kdo poví ti, co jest den soudu (poslední) |
| يَوْمَ لَا تَمْلِكُ نَفْسٌ لِّنَفْسٍ شَيْئًا ۖ وَالْأَمْرُ يَوْمَئِذٍ لِّلَّهِ (19) Den, kdy, nebude duše moci učiniti pro jinou duši praničeho: rozhodnutí v den ten patřiti bude Bohu |