| وَالْفَجْرِ (1) Při JITŘENCE |
| وَلَيَالٍ عَشْرٍ (2) a nocích deseti |
| وَالشَّفْعِ وَالْوَتْرِ (3) při dvojitém a jednoduchém |
| وَاللَّيْلِ إِذَا يَسْرِ (4) a při noci, když ubíhá |
| هَلْ فِي ذَٰلِكَ قَسَمٌ لِّذِي حِجْرٍ (5) Zdaž není v tomto přísaha pro muže rozumného |
| أَلَمْ تَرَ كَيْفَ فَعَلَ رَبُّكَ بِعَادٍ (6) Což neviděl‘s, jak naložil Pán tvůj s (kmenem) ‘Ád |
| إِرَمَ ذَاتِ الْعِمَادِ (7) v Iramu, plném sloupoví |
| الَّتِي لَمْ يُخْلَقْ مِثْلُهَا فِي الْبِلَادِ (8) jemuž rovného nebylo vytvořeno v (této) zemi |
| وَثَمُودَ الَّذِينَ جَابُوا الصَّخْرَ بِالْوَادِ (9) A s (kmenem) Tsemúd, jenž tesal si (domy) ve skále v údolí |
| وَفِرْعَوْنَ ذِي الْأَوْتَادِ (10) A s Faraonem, jenž na kůl narážel |
| الَّذِينَ طَغَوْا فِي الْبِلَادِ (11) Všichni svévoli v zemi páchali |
| فَأَكْثَرُوا فِيهَا الْفَسَادَ (12) a pohoršení (jen) v ní množili |
| فَصَبَّ عَلَيْهِمْ رَبُّكَ سَوْطَ عَذَابٍ (13) I snesl na ně Pán tvůj trestu bič |
| إِنَّ رَبَّكَ لَبِالْمِرْصَادِ (14) neb Pán tvůj stále na číhané jest |
| فَأَمَّا الْإِنسَانُ إِذَا مَا ابْتَلَاهُ رَبُّهُ فَأَكْرَمَهُ وَنَعَّمَهُ فَيَقُولُ رَبِّي أَكْرَمَنِ (15) A pokud se týče člověka, kdykoli zkouší jej Pán jeho tím, že ctí zahrnuje jej a milostí, říká: „Poctil mne Pán můj.“ |
| وَأَمَّا إِذَا مَا ابْتَلَاهُ فَقَدَرَ عَلَيْهِ رِزْقَهُ فَيَقُولُ رَبِّي أَهَانَنِ (16) A když zkouší jej tím, že odměřuje mu dary své, říká: „Pohanil mne Pán můj!“ |
| كَلَّا ۖ بَل لَّا تُكْرِمُونَ الْيَتِيمَ (17) Nikoliv! Ale vy nectíte sirotka |
| وَلَا تَحَاضُّونَ عَلَىٰ طَعَامِ الْمِسْكِينِ (18) aniž vybízíte se navzájem k dávání krmě nuznému |
| وَتَأْكُلُونَ التُّرَاثَ أَكْلًا لَّمًّا (19) a hltáte dědictví (slabých) dravým hltáním |
| وَتُحِبُّونَ الْمَالَ حُبًّا جَمًّا (20) a milujete bohatství láskou přílišnou |
| كَلَّا إِذَا دُكَّتِ الْأَرْضُ دَكًّا دَكًّا (21) Ale ne: když země roztlučena bude ranou za ranou |
| وَجَاءَ رَبُّكَ وَالْمَلَكُ صَفًّا صَفًّا (22) a přijde Pán tvůj i andělé, v šiku za šikem |
| وَجِيءَ يَوْمَئِذٍ بِجَهَنَّمَ ۚ يَوْمَئِذٍ يَتَذَكَّرُ الْإِنسَانُ وَأَنَّىٰ لَهُ الذِّكْرَىٰ (23) a předvedeno bude v den ten peklo: - v den ten rozvažovati bude člověk! Však co plátno bude mu pak rozvažování |
| يَقُولُ يَا لَيْتَنِي قَدَّمْتُ لِحَيَاتِي (24) Řekne pak: „Kéž byl bych pro svůj (nynější) život (dobré skutky) předeslal!“ |
| فَيَوْمَئِذٍ لَّا يُعَذِّبُ عَذَابَهُ أَحَدٌ (25) V den onen pak nikdo takovým trestem neztresce |
| وَلَا يُوثِقُ وَثَاقَهُ أَحَدٌ (26) aniž kdo do takových spoutá pout |
| يَا أَيَّتُهَا النَّفْسُ الْمُطْمَئِنَّةُ (27) Ó duše uklidněná |
| ارْجِعِي إِلَىٰ رَبِّكِ رَاضِيَةً مَّرْضِيَّةً (28) navratiž se k Pánu svému,uspokojená, uspokojující — |
| فَادْخُلِي فِي عِبَادِي (29) vstupiž pak mezi služebníky mé |
| وَادْخُلِي جَنَّتِي (30) a vstup do (zahrad) ráje mého |