| لَا أُقْسِمُ بِهَٰذَا الْبَلَدِ (1) Přisahati mi netřeba při této KONČINĚ |
| وَأَنتَ حِلٌّ بِهَٰذَا الْبَلَدِ (2) neb ty přece bydlíš v této končině — |
| وَوَالِدٍ وَمَا وَلَدَ (3) ni při otci a tom; co zplozuje |
| لَقَدْ خَلَقْنَا الْإِنسَانَ فِي كَبَدٍ (4) Vždyť člověka my stvořili jsme v soužení |
| أَيَحْسَبُ أَن لَّن يَقْدِرَ عَلَيْهِ أَحَدٌ (5) což za to má, že přemoci jej nikdo není s to |
| يَقُولُ أَهْلَكْتُ مَالًا لُّبَدًا (6) Říká: „Ztrávil jsem statky převelké.“ |
| أَيَحْسَبُ أَن لَّمْ يَرَهُ أَحَدٌ (7) Což za to má, že nikdo jej neviděl |
| أَلَمْ نَجْعَل لَّهُ عَيْنَيْنِ (8) Což nedali jsme mu očí dvé |
| وَلِسَانًا وَشَفَتَيْنِ (9) a jazyk (též), i retů dvé |
| وَهَدَيْنَاهُ النَّجْدَيْنِ (10) A neuvedli jej na silnic dvé |
| فَلَا اقْتَحَمَ الْعَقَبَةَ (11) A přece ještě nepodjal se (vzestupu po) svahu |
| وَمَا أَدْرَاكَ مَا الْعَقَبَةُ (12) A co poví ti, co jest (vzestup po) svahu |
| فَكُّ رَقَبَةٍ (13) Toť výkup zajatců |
| أَوْ إِطْعَامٌ فِي يَوْمٍ ذِي مَسْغَبَةٍ (14) neb jídla dávání v den hladový |
| يَتِيمًا ذَا مَقْرَبَةٍ (15) sirotkovi, blízkému příbuznému |
| أَوْ مِسْكِينًا ذَا مَتْرَبَةٍ (16) neb chuďasovi v prachu úpícímu |
| ثُمَّ كَانَ مِنَ الَّذِينَ آمَنُوا وَتَوَاصَوْا بِالصَّبْرِ وَتَوَاصَوْا بِالْمَرْحَمَةِ (17) a pak býti z těch, kdož uvěřili a navzájem povzbuzují se k trpělivosti a navzájem povzbuzují se k soucitu |
| أُولَٰئِكَ أَصْحَابُ الْمَيْمَنَةِ (18) Tito budou státi po pravici |
| وَالَّذِينَ كَفَرُوا بِآيَاتِنَا هُمْ أَصْحَابُ الْمَشْأَمَةِ (19) a ti, kdož neuvěřili ve znamení naše, státi budou po levici |
| عَلَيْهِمْ نَارٌ مُّؤْصَدَةٌ (20) oheň (jak klenba) je obklopí |