| عَمَّ يَتَسَاءَلُونَ (1) O čem že navzájem se dotazují |
| عَنِ النَّبَإِ الْعَظِيمِ (2) Ohledně ZVĚSTI veliké |
| الَّذِي هُمْ فِيهِ مُخْتَلِفُونَ (3) níž (míněním) se rozcházejí |
| كَلَّا سَيَعْلَمُونَ (4) Vskutku však zvědí |
| ثُمَّ كَلَّا سَيَعْلَمُونَ (5) Pak opět: vskutku však zvědí |
| أَلَمْ نَجْعَلِ الْأَرْضَ مِهَادًا (6) Což neučinili jsme zemi pohovkou |
| وَالْجِبَالَ أَوْتَادًا (7) a hory (na ní) podpěrou |
| وَخَلَقْنَاكُمْ أَزْوَاجًا (8) A stvořili jsme v párech vás |
| وَجَعَلْنَا نَوْمَكُمْ سُبَاتًا (9) a spánek učinili jsme vám odpočinkem |
| وَجَعَلْنَا اللَّيْلَ لِبَاسًا (10) a noc učinili jsme vám pokrývkou |
| وَجَعَلْنَا النَّهَارَ مَعَاشًا (11) a den učinili jsme vám pro (hledání) živobytí |
| وَبَنَيْنَا فَوْقَكُمْ سَبْعًا شِدَادًا (12) a nad vámi postavili jsme sedmero (nebes) mohutných |
| وَجَعَلْنَا سِرَاجًا وَهَّاجًا (13) a postavili tam svítilnu planoucí |
| وَأَنزَلْنَا مِنَ الْمُعْصِرَاتِ مَاءً ثَجَّاجًا (14) a s mračen seslali jsme vodu v hojnosti |
| لِّنُخْرِجَ بِهِ حَبًّا وَنَبَاتًا (15) abychom dali ní vzrůsti obilí a bylinám |
| وَجَنَّاتٍ أَلْفَافًا (16) a hustě (vzrostlým) zahradám |
| إِنَّ يَوْمَ الْفَصْلِ كَانَ مِيقَاتًا (17) Zajisté den rozhodnutí má čas svůj určený |
| يَوْمَ يُنفَخُ فِي الصُّورِ فَتَأْتُونَ أَفْوَاجًا (18) den, kdy zatroubeno bude v roh a přijdete v zástupech |
| وَفُتِحَتِ السَّمَاءُ فَكَانَتْ أَبْوَابًا (19) a otevřeno bude nebe branami četnými |
| وَسُيِّرَتِ الْجِبَالُ فَكَانَتْ سَرَابًا (20) a rozhýbány budou hory, přeludům pouště podobné |
| إِنَّ جَهَنَّمَ كَانَتْ مِرْصَادًا (21) peklo pak bude (lstivě) číhati |
| لِّلطَّاغِينَ مَآبًا (22) pro nepravostné obydlí |
| لَّابِثِينَ فِيهَا أَحْقَابًا (23) v němž dlíti budou po věky |
| لَّا يَذُوقُونَ فِيهَا بَرْدًا وَلَا شَرَابًا (24) chládku v něm neokusí, aniž nápoje |
| إِلَّا حَمِيمًا وَغَسَّاقًا (25) jen vodu vroucí a ran hnis |
| جَزَاءً وِفَاقًا (26) odměnu (jistě) případnou |
| إِنَّهُمْ كَانُوا لَا يَرْجُونَ حِسَابًا (27) Neb nedoufali v den účtů skládání |
| وَكَذَّبُوا بِآيَاتِنَا كِذَّابًا (28) a odmítali znamení naše, lží zvouce je |
| وَكُلَّ شَيْءٍ أَحْصَيْنَاهُ كِتَابًا (29) Však vše to spočetli jsme, sepsali |
| فَذُوقُوا فَلَن نَّزِيدَكُمْ إِلَّا عَذَابًا (30) „Okuste trestu nyní, rozmnožíme vám jen muky (vaše)!“ |
| إِنَّ لِلْمُتَّقِينَ مَفَازًا (31) Však bohabojným dán jest byt blažený |
| حَدَائِقَ وَأَعْنَابًا (32) zahrady a vinice |
| وَكَوَاعِبَ أَتْرَابًا (33) a (děvy) prsou okrouhlých; jim rovné věkem |
| وَكَأْسًا دِهَاقًا (34) a plné poháry |
| لَّا يَسْمَعُونَ فِيهَا لَغْوًا وَلَا كِذَّابًا (35) tam nebudou slyšet řečí pustých, aniž lží |
| جَزَاءً مِّن رَّبِّكَ عَطَاءً حِسَابًا (36) odměnou od Pána tvého — dar to stačící |
| رَّبِّ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ وَمَا بَيْنَهُمَا الرَّحْمَٰنِ ۖ لَا يَمْلِكُونَ مِنْهُ خِطَابًا (37) Od Pána nebes a země a všeho, což mezi nimi jest, Milosrdného: však slova od něho nedostanou |
| يَوْمَ يَقُومُ الرُّوحُ وَالْمَلَائِكَةُ صَفًّا ۖ لَّا يَتَكَلَّمُونَ إِلَّا مَنْ أَذِنَ لَهُ الرَّحْمَٰنُ وَقَالَ صَوَابًا (38) V den, kdy postaví se duch i andělé šikem, nebudou mluviti, vyjma toho, jemuž dovolí Milosrdný, a jenž mluviti bude jen co správno jest |
| ذَٰلِكَ الْيَوْمُ الْحَقُّ ۖ فَمَن شَاءَ اتَّخَذَ إِلَىٰ رَبِّهِ مَآبًا (39) Tentoť jest den pravdivý: pročež kdo chce, nechť k Pánu svému cestu nastoupí |
| إِنَّا أَنذَرْنَاكُمْ عَذَابًا قَرِيبًا يَوْمَ يَنظُرُ الْمَرْءُ مَا قَدَّمَتْ يَدَاهُ وَيَقُولُ الْكَافِرُ يَا لَيْتَنِي كُنتُ تُرَابًا (40) Myť zajisté varovali jsme vás před trestem blízkým: v den, kdy pohlížeti bude člověk na skutky, kupředu poslané rukama jeho a kdy řekne nevěřící: „Kéž byl bych prachem (jen)!“ |