| وَالنَّازِعَاتِ غَرْقًا (1) Při silou VYTRHUJÍCÍCH |
| وَالنَّاشِطَاتِ نَشْطًا (2) při volně uvolňujících |
| وَالسَّابِحَاتِ سَبْحًا (3) při lehce plujících |
| فَالسَّابِقَاتِ سَبْقًا (4) při předem předcházejících |
| فَالْمُدَبِّرَاتِ أَمْرًا (5) při osudy všeho rovnajících (přisám) |
| يَوْمَ تَرْجُفُ الرَّاجِفَةُ (6) v den, kdy zazvučí (roh) zvučící |
| تَتْبَعُهَا الرَّادِفَةُ (7) druhé přijde po něm (troubení) |
| قُلُوبٌ يَوْمَئِذٍ وَاجِفَةٌ (8) v den ten srdce chvěti budou se (bázní) |
| أَبْصَارُهَا خَاشِعَةٌ (9) zraky jich budou sklopeny |
| يَقُولُونَ أَإِنَّا لَمَرْدُودُونَ فِي الْحَافِرَةِ (10) Říkati budou (nevěřící): „Budeme jistě, když zakopáni jsme, nazpět vráceni |
| أَإِذَا كُنَّا عِظَامًا نَّخِرَةً (11) Nyní, když kosti jsme (jen) zpuchřelé?“ |
| قَالُوا تِلْكَ إِذًا كَرَّةٌ خَاسِرَةٌ (12) Řeknou: „Toť návrat byl by záhubný.“ |
| فَإِنَّمَا هِيَ زَجْرَةٌ وَاحِدَةٌ (13) Však pouze jediné se ozve (varovné) zavřesknutí |
| فَإِذَا هُم بِالسَّاهِرَةِ (14) a již budou na země povrchu |
| هَلْ أَتَاكَ حَدِيثُ مُوسَىٰ (15) Zdaž děj Mojžíšův tě došel |
| إِذْ نَادَاهُ رَبُّهُ بِالْوَادِ الْمُقَدَّسِ طُوًى (16) Když Pán jeho v posvátném údolí Tuwá naň volal |
| اذْهَبْ إِلَىٰ فِرْعَوْنَ إِنَّهُ طَغَىٰ (17) „Jdi k Faraonovi, neb svévolným se stal“ |
| فَقُلْ هَل لَّكَ إِلَىٰ أَن تَزَكَّىٰ (18) a rci: „Zdaž očistiti bys se chtěl |
| وَأَهْدِيَكَ إِلَىٰ رَبِّكَ فَتَخْشَىٰ (19) tak abych vedl tě k Pánu tvému a ty se (jej) bál!“ |
| فَأَرَاهُ الْآيَةَ الْكُبْرَىٰ (20) Pak znamení převelké mu ukázal — |
| فَكَذَّبَ وَعَصَىٰ (21) však neposlechl, lhářem jej nazval |
| ثُمَّ أَدْبَرَ يَسْعَىٰ (22) poté pak odvrátil se, nemeškal |
| فَحَشَرَ فَنَادَىٰ (23) (lid) shromáždil a (takto) zavolal |
| فَقَالَ أَنَا رَبُّكُمُ الْأَعْلَىٰ (24) řka: „Jáť Pánem vaším jsem nejvyšším.“ |
| فَأَخَذَهُ اللَّهُ نَكَالَ الْآخِرَةِ وَالْأُولَىٰ (25) I zachvátil jej Bůh trestem života budoucí ho i tohoto |
| إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَعِبْرَةً لِّمَن يَخْشَىٰ (26) V tom zajisté naučení jest pro toho, kdož bojí se |
| أَأَنتُمْ أَشَدُّ خَلْقًا أَمِ السَّمَاءُ ۚ بَنَاهَا (27) Zdaž těžším bylo stvořit vás neb nebe, jež Bůh zbudoval |
| رَفَعَ سَمْكَهَا فَسَوَّاهَا (28) Do výše pozdvihl je, pak je urovnal |
| وَأَغْطَشَ لَيْلَهَا وَأَخْرَجَ ضُحَاهَا (29) a ztemnil jeho noc, a jeho půldne vznítil |
| وَالْأَرْضَ بَعْدَ ذَٰلِكَ دَحَاهَا (30) poté pak zemi rozprostřel |
| أَخْرَجَ مِنْهَا مَاءَهَا وَمَرْعَاهَا (31) a vyvříti dal vodě z ní, a pastvám vzrůsti na ní dal |
| وَالْجِبَالَ أَرْسَاهَا (32) a hory na ní upevnil |
| مَتَاعًا لَّكُمْ وَلِأَنْعَامِكُمْ (33) k užitku vám a dobytčatům vašim |
| فَإِذَا جَاءَتِ الطَّامَّةُ الْكُبْرَىٰ (34) Když pak přijde rozvrácení převelké |
| يَوْمَ يَتَذَكَّرُ الْإِنسَانُ مَا سَعَىٰ (35) v den, kdy rozpomene se člověk na to, co byl (usilovně) konal |
| وَبُرِّزَتِ الْجَحِيمُ لِمَن يَرَىٰ (36) a předveden bude plam pekla všem vidícím — |
| فَأَمَّا مَن طَغَىٰ (37) tehdy ten, kdo svévolný byl |
| وَآثَرَ الْحَيَاةَ الدُّنْيَا (38) a život pozemský radši měl |
| فَإِنَّ الْجَحِيمَ هِيَ الْمَأْوَىٰ (39) plam pekla bytem dostane |
| وَأَمَّا مَنْ خَافَ مَقَامَ رَبِّهِ وَنَهَى النَّفْسَ عَنِ الْهَوَىٰ (40) však ten, jenž Pána svého veleby se bál a duši svou před choutkami chránil |
| فَإِنَّ الْجَنَّةَ هِيَ الْمَأْوَىٰ (41) zahradu ráje bytem dostane |
| يَسْأَلُونَكَ عَنِ السَّاعَةِ أَيَّانَ مُرْسَاهَا (42) Dotazovati se budou tě na hodinu (soudu) : na kdy že určena jest |
| فِيمَ أَنتَ مِن ذِكْرَاهَا (43) Však jakou vědomost máš o ní |
| إِلَىٰ رَبِّكَ مُنتَهَاهَا (44) Konečná lhůta její závisí na Pánu tvém |
| إِنَّمَا أَنتَ مُنذِرُ مَن يَخْشَاهَا (45) tys varovatelem jen tomu; kdož bojí se jí |
| كَأَنَّهُمْ يَوْمَ يَرَوْنَهَا لَمْ يَلْبَثُوا إِلَّا عَشِيَّةً أَوْ ضُحَاهَا (46) V den, kdy uzří ji, (připadne jim) jako by byli v hrobě dleli jen večer neb rána dne onoho |