| لَا أُقْسِمُ بِيَوْمِ الْقِيَامَةِ (1) Netřeba přisahati mi při ZMRTVÝCHVSTÁNÍ |
| وَلَا أُقْسِمُ بِالنَّفْسِ اللَّوَّامَةِ (2) aniž přisahati při duši výčitky si činící |
| أَيَحْسَبُ الْإِنسَانُ أَلَّن نَّجْمَعَ عِظَامَهُ (3) zdaž domnívá se člověk, že neshromáždíme kosti jeho |
| بَلَىٰ قَادِرِينَ عَلَىٰ أَن نُّسَوِّيَ بَنَانَهُ (4) Ano; my s to jsme přesně sestaviti i špičky prstů jeho |
| بَلْ يُرِيدُ الْإِنسَانُ لِيَفْجُرَ أَمَامَهُ (5) Však člověk zapírati chce to, co před sebou má |
| يَسْأَلُ أَيَّانَ يَوْمُ الْقِيَامَةِ (6) táže se: „Kdy přijde ten den zmrtvýchvstání?“ |
| فَإِذَا بَرِقَ الْبَصَرُ (7) Však když oslepen bude zrak |
| وَخَسَفَ الْقَمَرُ (8) a měsíc zatmí se |
| وَجُمِعَ الشَّمْسُ وَالْقَمَرُ (9) a spojeno bude slunce s měsícem |
| يَقُولُ الْإِنسَانُ يَوْمَئِذٍ أَيْنَ الْمَفَرُّ (10) tehdy řekne člověk: „Kde útulek nalézti dnes?“ |
| كَلَّا لَا وَزَرَ (11) Nikoliv, nebude útulku |
| إِلَىٰ رَبِّكَ يَوْمَئِذٍ الْمُسْتَقَرُّ (12) u Pána tvého v den ten stálé bude stanoviště |
| يُنَبَّأُ الْإِنسَانُ يَوْمَئِذٍ بِمَا قَدَّمَ وَأَخَّرَ (13) Zpraven bude v den onen člověk o tom, co poslal ku předu i o tom, co zadržel |
| بَلِ الْإِنسَانُ عَلَىٰ نَفْسِهِ بَصِيرَةٌ (14) ano, člověk bude sám sobě (svědkem) očitým |
| وَلَوْ أَلْقَىٰ مَعَاذِيرَهُ (15) a i kdyby omluvy své přednesl — |
| لَا تُحَرِّكْ بِهِ لِسَانَكَ لِتَعْجَلَ بِهِ (16) „Nehýbej příliš jazykem svým v něm, abys uspíšil jej |
| إِنَّ عَلَيْنَا جَمْعَهُ وَقُرْآنَهُ (17) Nám zajisté přísluší sebrání a čtení jeho |
| فَإِذَا قَرَأْنَاهُ فَاتَّبِعْ قُرْآنَهُ (18) a když čteme ti jej, následuj čtení jeho |
| ثُمَّ إِنَّ عَلَيْنَا بَيَانَهُ (19) Pak též zajisté připadne nám vysvětlení jeho.“ — |
| كَلَّا بَلْ تُحِبُّونَ الْعَاجِلَةَ (20) Nikoliv! Ale vy milujete život rychle míjící |
| وَتَذَرُونَ الْآخِرَةَ (21) a (stranou) necháváte život budoucí |
| وُجُوهٌ يَوْمَئِذٍ نَّاضِرَةٌ (22) V den ten tváře budou zářící |
| إِلَىٰ رَبِّهَا نَاظِرَةٌ (23) a k Pánu svému hledící |
| وَوُجُوهٌ يَوْمَئِذٍ بَاسِرَةٌ (24) a budou též tváře se temnící |
| تَظُنُّ أَن يُفْعَلَ بِهَا فَاقِرَةٌ (25) že stane se s nimi cos strašného, mnící |
| كَلَّا إِذَا بَلَغَتِ التَّرَاقِيَ (26) Nikoli; když (duše) dostoupí hltanu |
| وَقِيلَ مَنْ ۜ رَاقٍ (27) a bude řečeno: „Kdo kouzlo má?“ |
| وَظَنَّ أَنَّهُ الْفِرَاقُ (28) a myslí (člověk), že jest mu loučiti se |
| وَالْتَفَّتِ السَّاقُ بِالسَّاقِ (29) a noha s nohou splete se |
| إِلَىٰ رَبِّكَ يَوْمَئِذٍ الْمَسَاقُ (30) v den ten k Pánu svému bude hnán |
| فَلَا صَدَّقَ وَلَا صَلَّىٰ (31) neb nedával almužny, aniž modlil se |
| وَلَٰكِن كَذَّبَ وَتَوَلَّىٰ (32) nýbrž lhářem nazýval (proroka) a záda obracel |
| ثُمَّ ذَهَبَ إِلَىٰ أَهْلِهِ يَتَمَطَّىٰ (33) pak ke svým (lidem) hrdě odešel |
| أَوْلَىٰ لَكَ فَأَوْلَىٰ (34) Běda ti, běda |
| ثُمَّ أَوْلَىٰ لَكَ فَأَوْلَىٰ (35) A znovu běda ti, běda |
| أَيَحْسَبُ الْإِنسَانُ أَن يُتْرَكَ سُدًى (36) Zdaž domnívá se člověk, že ponechán bude pánem |
| أَلَمْ يَكُ نُطْفَةً مِّن مَّنِيٍّ يُمْنَىٰ (37) Což nebyl kapkou (semene jen) vystříknutého |
| ثُمَّ كَانَ عَلَقَةً فَخَلَقَ فَسَوَّىٰ (38) Pak krví sraženou byl, z níž (Bůh) stvořil jej a urovnal |
| فَجَعَلَ مِنْهُ الزَّوْجَيْنِ الذَّكَرَ وَالْأُنثَىٰ (39) A pohlavím učinil jej dvojím, mužským, a ženským |
| أَلَيْسَ ذَٰلِكَ بِقَادِرٍ عَلَىٰ أَن يُحْيِيَ الْمَوْتَىٰ (40) Není-liž pak (On) dost mocným též, aby vzkřísil mrtvé |