| إِنَّا أَرْسَلْنَا نُوحًا إِلَىٰ قَوْمِهِ أَنْ أَنذِرْ قَوْمَكَ مِن قَبْلِ أَن يَأْتِيَهُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌ (1) Zajisté poslali jsme NOEMA k lidu jeho (řkouce): „Varuj lid svůj dříve než přijde na ně trest bolestný.“ |
| قَالَ يَا قَوْمِ إِنِّي لَكُمْ نَذِيرٌ مُّبِينٌ (2) Řekl: „Lide můj, jáť jsem vám varovatelem zjevným |
| أَنِ اعْبُدُوا اللَّهَ وَاتَّقُوهُ وَأَطِيعُونِ (3) abyste uctívali Boha a báli se jej a byli poslušni mne |
| يَغْفِرْ لَكُم مِّن ذُنُوبِكُمْ وَيُؤَخِّرْكُمْ إِلَىٰ أَجَلٍ مُّسَمًّى ۚ إِنَّ أَجَلَ اللَّهِ إِذَا جَاءَ لَا يُؤَخَّرُ ۖ لَوْ كُنتُمْ تَعْلَمُونَ (4) Odpustí vám viny vaše a poshoví vám do lhůty předurčené; zajisté, když přijde lhůta boží, nebude odložena: kéž byste si toho byli vědomi!“ |
| قَالَ رَبِّ إِنِّي دَعَوْتُ قَوْمِي لَيْلًا وَنَهَارًا (5) Řekl (pak): „Pane můj, zajistéť volal jsem lid svůj nocí i dnem |
| فَلَمْ يَزِدْهُمْ دُعَائِي إِلَّا فِرَارًا (6) však volání mé rozmnožilo v nich jen prchání |
| وَإِنِّي كُلَّمَا دَعَوْتُهُمْ لِتَغْفِرَ لَهُمْ جَعَلُوا أَصَابِعَهُمْ فِي آذَانِهِمْ وَاسْتَغْشَوْا ثِيَابَهُمْ وَأَصَرُّوا وَاسْتَكْبَرُوا اسْتِكْبَارًا (7) A zajisté pokaždé, když volal jsem je, abys mohl odpustiti jim; zandali prsty uši své a zahalili se oděvem svým a setrvávali (v bludu svém) a vzpychnuli pýchou |
| ثُمَّ إِنِّي دَعَوْتُهُمْ جِهَارًا (8) Pak volal jsem k nim hlasitě |
| ثُمَّ إِنِّي أَعْلَنتُ لَهُمْ وَأَسْرَرْتُ لَهُمْ إِسْرَارًا (9) na to veřejně jsem k nim mluvil i tajně s nimi jednal v tajnosti |
| فَقُلْتُ اسْتَغْفِرُوا رَبَّكُمْ إِنَّهُ كَانَ غَفَّارًا (10) a řekl jsem: „Proste za odpuštění Pána svého, neb on zajisté velkým jest v odpouštění |
| يُرْسِلِ السَّمَاءَ عَلَيْكُم مِّدْرَارًا (11) Sešle na vás nebesa v dešti hojném |
| وَيُمْدِدْكُم بِأَمْوَالٍ وَبَنِينَ وَيَجْعَل لَّكُمْ جَنَّاتٍ وَيَجْعَل لَّكُمْ أَنْهَارًا (12) a rozmnoží vám statky i děti vaše; dá vám zahrady a dá řeky vám |
| مَّا لَكُمْ لَا تَرْجُونَ لِلَّهِ وَقَارًا (13) proč tedy nechcete doufati v boží dobrotu |
| وَقَدْ خَلَقَكُمْ أَطْوَارًا (14) Vždyť stvořil vás přec v tvarech postupných |
| أَلَمْ تَرَوْا كَيْفَ خَلَقَ اللَّهُ سَبْعَ سَمَاوَاتٍ طِبَاقًا (15) Což neviděli jste, jak stvořil Bůh nebes sedmero v poschodích |
| وَجَعَلَ الْقَمَرَ فِيهِنَّ نُورًا وَجَعَلَ الشَّمْسَ سِرَاجًا (16) a učinil měsíc, v nich světlem a slunce pochodní |
| وَاللَّهُ أَنبَتَكُم مِّنَ الْأَرْضِ نَبَاتًا (17) A Bůh dal vzrůsti vám ze země vzrůstáním |
| ثُمَّ يُعِيدُكُمْ فِيهَا وَيُخْرِجُكُمْ إِخْرَاجًا (18) pak dá vám navrátiti se v ni a ven vyvede vás vzkříšením |
| وَاللَّهُ جَعَلَ لَكُمُ الْأَرْضَ بِسَاطًا (19) Bůh pak jak koberec vám zemi rozprostřel |
| لِّتَسْلُكُوا مِنْهَا سُبُلًا فِجَاجًا (20) abyste po ní chodili stezkami širokými.“ |
| قَالَ نُوحٌ رَّبِّ إِنَّهُمْ عَصَوْنِي وَاتَّبَعُوا مَن لَّمْ يَزِدْهُ مَالُهُ وَوَلَدُهُ إِلَّا خَسَارًا (21) Řekl pak Noe: „Pane můj, zajisté oni neposlechli mne a následují ty, jichž majetky a děti jediné zkázou je rozmnožili.“ |
| وَمَكَرُوا مَكْرًا كُبَّارًا (22) A lest vylstili velkou |
| وَقَالُوا لَا تَذَرُنَّ آلِهَتَكُمْ وَلَا تَذَرُنَّ وَدًّا وَلَا سُوَاعًا وَلَا يَغُوثَ وَيَعُوقَ وَنَسْرًا (23) řkouce: „Neopouštějte božstev svých: dojista neopouštějte Wadda a Suwá'a, aniž Jaghútse a Ja'úqa a Nasra.“ |
| وَقَدْ أَضَلُّوا كَثِيرًا ۖ وَلَا تَزِدِ الظَّالِمِينَ إِلَّا ضَلَالًا (24) Tak v blud zavedli mnohé; v nepravostných pak rozmnožiti můžeš jen zbloudění |
| مِّمَّا خَطِيئَاتِهِمْ أُغْرِقُوا فَأُدْخِلُوا نَارًا فَلَمْ يَجِدُوا لَهُم مِّن دُونِ اللَّهِ أَنصَارًا (25) Za hříchy své potopeni byli a uvedeni v oheň pekelný: a nenalezli kromě Boha pomocníků |
| وَقَالَ نُوحٌ رَّبِّ لَا تَذَرْ عَلَى الْأَرْضِ مِنَ الْكَافِرِينَ دَيَّارًا (26) Řekl pak Noe: „Pane můj, neponech na zemi z nevěřících rodiny jediné |
| إِنَّكَ إِن تَذَرْهُمْ يُضِلُّوا عِبَادَكَ وَلَا يَلِدُوا إِلَّا فَاجِرًا كَفَّارًا (27) neb kdybys ponechal je, zavedli by v blud služebníky tvé a rodili by jen hříšníky, velké nevěrce |
| رَّبِّ اغْفِرْ لِي وَلِوَالِدَيَّ وَلِمَن دَخَلَ بَيْتِيَ مُؤْمِنًا وَلِلْمُؤْمِنِينَ وَالْمُؤْمِنَاتِ وَلَا تَزِدِ الظَّالِمِينَ إِلَّا تَبَارًا (28) Pane můj, odpusť mi a rodičům mým a těm, kdož vstoupí do domu mého, jsouce věřícími, jakož i věřícím mužům i ženám; a záhubou rozmnož nepravostné!“ |