| وَالصَّافَّاتِ صَفًّا (1) Při oněch, v řadách SEŘAZENÝCH |
| فَالزَّاجِرَاتِ زَجْرًا (2) a odháněním odhánějících |
| فَالتَّالِيَاتِ ذِكْرًا (3) a Napomenutí Čtoucích |
| إِنَّ إِلَٰهَكُمْ لَوَاحِدٌ (4) přisahám: zajisté Bůh jest jeden |
| رَّبُّ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ وَمَا بَيْنَهُمَا وَرَبُّ الْمَشَارِقِ (5) Pán nebes i země a všeho, což mezi nimi jest a Pán východů |
| إِنَّا زَيَّنَّا السَّمَاءَ الدُّنْيَا بِزِينَةٍ الْكَوَاكِبِ (6) Zajisté pak ozdobili jsme nejspodnější nebe zdobou hvězd |
| وَحِفْظًا مِّن كُلِّ شَيْطَانٍ مَّارِدٍ (7) též na ochranu proti všem zlým duchům odbojným |
| لَّا يَسَّمَّعُونَ إِلَى الْمَلَإِ الْأَعْلَىٰ وَيُقْذَفُونَ مِن كُلِّ جَانِبٍ (8) (aby) nenaslouchali tomu, co děje se ve shromáždění nejvyšším, neb metáno jest na ně se všech stran |
| دُحُورًا ۖ وَلَهُمْ عَذَابٌ وَاصِبٌ (9) odháněni jsou a (schystán) jest jim trest trvalý |
| إِلَّا مَنْ خَطِفَ الْخَطْفَةَ فَأَتْبَعَهُ شِهَابٌ ثَاقِبٌ (10) a který z nich pochytí úryvek z porady, pronásledován jest šlehem plamenným |
| فَاسْتَفْتِهِمْ أَهُمْ أَشَدُّ خَلْقًا أَم مَّنْ خَلَقْنَا ۚ إِنَّا خَلَقْنَاهُم مِّن طِينٍ لَّازِبٍ (11) Vyptej se jich, kdo silnějšího jest stvoření; zda oni neb ti, jež stvořili jsme? Zajisté přec stvořili jsme je z hlíny tvárné |
| بَلْ عَجِبْتَ وَيَسْخَرُونَ (12) Ano, ty divíš se, a oni žert si tropí |
| وَإِذَا ذُكِّرُوا لَا يَذْكُرُونَ (13) neb když napomínáni jsou, nejsou si toho pamětlivi |
| وَإِذَا رَأَوْا آيَةً يَسْتَسْخِرُونَ (14) a když vidí znamení, jen vysmívají se |
| وَقَالُوا إِنْ هَٰذَا إِلَّا سِحْرٌ مُّبِينٌ (15) řkouce: „Totoť jest pouze kouzlo zjevné |
| أَإِذَا مِتْنَا وَكُنَّا تُرَابًا وَعِظَامًا أَإِنَّا لَمَبْعُوثُونَ (16) Zdaž, když zemřeme, v prach a kosti byvše obráceni, opět že budeme vzkříšeni |
| أَوَآبَاؤُنَا الْأَوَّلُونَ (17) A taktéž otcové naši předešlí?“ |
| قُلْ نَعَمْ وَأَنتُمْ دَاخِرُونَ (18) Rci: „Ano, a poníženi budete!“ |
| فَإِنَّمَا هِيَ زَجْرَةٌ وَاحِدَةٌ فَإِذَا هُمْ يَنظُرُونَ (19) Pouze jednou zazní vřesknutí (trouby) a hle, prohlédnou |
| وَقَالُوا يَا وَيْلَنَا هَٰذَا يَوْمُ الدِّينِ (20) A řeknou: „Běda nám, totoť den jest odplaty |
| هَٰذَا يَوْمُ الْفَصْلِ الَّذِي كُنتُم بِهِ تُكَذِّبُونَ (21) totoť den jest rozsouzení, jejž vylhaným nazývali jste.“ |
| ۞ احْشُرُوا الَّذِينَ ظَلَمُوا وَأَزْوَاجَهُمْ وَمَا كَانُوا يَعْبُدُونَ (22) (Řekne Bůh): „Shromážděte nepravostné i ženy jejich a to, co uctívali |
| مِن دُونِ اللَّهِ فَاهْدُوهُمْ إِلَىٰ صِرَاطِ الْجَحِيمِ (23) vedle Boha: a uveďte je na stezku k peklu |
| وَقِفُوهُمْ ۖ إِنَّهُم مَّسْئُولُونَ (24) pak zastavte je, neb vyslýcháni budou |
| مَا لَكُمْ لَا تَنَاصَرُونَ (25) Proč tedy nepomáháte si navzájem?“ |
| بَلْ هُمُ الْيَوْمَ مُسْتَسْلِمُونَ (26) Naopak, v den onen poddají se (Bohu) |
| وَأَقْبَلَ بَعْضُهُمْ عَلَىٰ بَعْضٍ يَتَسَاءَلُونَ (27) a přiblíživše se k sobě navzájem, budou činiti si vzájemné dotazy |
| قَالُوا إِنَّكُمْ كُنتُمْ تَأْتُونَنَا عَنِ الْيَمِينِ (28) řkouce (jedni): „Vyť zajisté přicházeli jste k nám se strany pravé,“ |
| قَالُوا بَل لَّمْ تَكُونُوا مُؤْمِنِينَ (29) však řeknou (druzí): „Nikoliv, vy nevěřili jste v nás |
| وَمَا كَانَ لَنَا عَلَيْكُم مِّن سُلْطَانٍ ۖ بَلْ كُنتُمْ قَوْمًا طَاغِينَ (30) a my neměli jsme moci nad vámi: naopak, vy byli jste lidem svévolným — |
| فَحَقَّ عَلَيْنَا قَوْلُ رَبِّنَا ۖ إِنَّا لَذَائِقُونَ (31) i splnil se nad námi rozsudek Pána našeho: myť zajisté okusíme (jej) |
| فَأَغْوَيْنَاكُمْ إِنَّا كُنَّا غَاوِينَ (32) Zlákali jsme vás, neb i my byli jsme zlákáni.“ |
| فَإِنَّهُمْ يَوْمَئِذٍ فِي الْعَذَابِ مُشْتَرِكُونَ (33) V den onen budou (tedy) v trestu spolčeni |
| إِنَّا كَذَٰلِكَ نَفْعَلُ بِالْمُجْرِمِينَ (34) Zajisté pak takto naložíme s provinilci |
| إِنَّهُمْ كَانُوا إِذَا قِيلَ لَهُمْ لَا إِلَٰهَ إِلَّا اللَّهُ يَسْتَكْبِرُونَ (35) neboť byli, když řečeno jim bylo: „Není boha, kromě Boha,“ pýchou naduti |
| وَيَقُولُونَ أَئِنَّا لَتَارِكُو آلِهَتِنَا لِشَاعِرٍ مَّجْنُونٍ (36) a říkali: „Zdaž opustíme bohy své pro básníře bláznivého?“ |
| بَلْ جَاءَ بِالْحَقِّ وَصَدَّقَ الْمُرْسَلِينَ (37) Naopak, on s pravdou přišel a potvrdil posly předešlé |
| إِنَّكُمْ لَذَائِقُو الْعَذَابِ الْأَلِيمِ (38) vy pak dojista okusíte trestu bolestného |
| وَمَا تُجْزَوْنَ إِلَّا مَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ (39) a nebudete odměněni jinak, než dle skutků svých — |
| إِلَّا عِبَادَ اللَّهِ الْمُخْلَصِينَ (40) vyjma služebníků božích upřímných |
| أُولَٰئِكَ لَهُمْ رِزْقٌ مَّعْلُومٌ (41) Těm dostane se darů již řečených |
| فَوَاكِهُ ۖ وَهُم مُّكْرَمُونَ (42) (chutného) ovoce; a budou poctěni |
| فِي جَنَّاتِ النَّعِيمِ (43) v zahradách (rajských) rozkošných |
| عَلَىٰ سُرُرٍ مُّتَقَابِلِينَ (44) na pohovkách proti sobě sedíce |
| يُطَافُ عَلَيْهِم بِكَأْسٍ مِّن مَّعِينٍ (45) Obcházeni budou s číší (pití) z pramene |
| بَيْضَاءَ لَذَّةٍ لِّلشَّارِبِينَ (46) (pití) čistého a příjemného pijícím |
| لَا فِيهَا غَوْلٌ وَلَا هُمْ عَنْهَا يُنزَفُونَ (47) v něm tíhy nebude, aniž se jím opojí |
| وَعِندَهُمْ قَاصِرَاتُ الطَّرْفِ عِينٌ (48) Vedle nich (děvy) budou velkých očí, zrak (cudně) klopící |
| كَأَنَّهُنَّ بَيْضٌ مَّكْنُونٌ (49) (s líčky bílými) jak vejce chráněná |
| فَأَقْبَلَ بَعْضُهُمْ عَلَىٰ بَعْضٍ يَتَسَاءَلُونَ (50) I přiblíživše se k sobě navzájem, budou činiti si dotazy vzájemné |
| قَالَ قَائِلٌ مِّنْهُمْ إِنِّي كَانَ لِي قَرِينٌ (51) „Řekne jeden z nich: „Jáť měl jsem druha (věrného) |
| يَقُولُ أَإِنَّكَ لَمِنَ الْمُصَدِّقِينَ (52) jenž říkával mi: ‚Jsi jedním z těch, kdož věří v to |
| أَإِذَا مِتْنَا وَكُنَّا تُرَابًا وَعِظَامًا أَإِنَّا لَمَدِينُونَ (53) Že až zemřeme, prach jsouce a kosti, budeme souzeni?‘“ |
| قَالَ هَلْ أَنتُم مُّطَّلِعُونَ (54) Řekne pak: „Zdaž chcete (tamto) pohlédnout?“ |
| فَاطَّلَعَ فَرَآهُ فِي سَوَاءِ الْجَحِيمِ (55) I (sám) pohlédne a uprostřed pekla spatří jej |
| قَالَ تَاللَّهِ إِن كِدتَّ لَتُرْدِينِ (56) Tehdy řekne mu: „Při Bohu, málem byl bys zničil mne |
| وَلَوْلَا نِعْمَةُ رَبِّي لَكُنتُ مِنَ الْمُحْضَرِينَ (57) a nebýti milosti Pána mého, byl bych jedním z jemu předvedených |
| أَفَمَا نَحْنُ بِمَيِّتِينَ (58) Tedy (vskutku) již po druhé nezemřeme |
| إِلَّا مَوْتَتَنَا الْأُولَىٰ وَمَا نَحْنُ بِمُعَذَّبِينَ (59) vyjma zemření našeho prvého? A (vskutku tedy) nebudeme ztrestáni |
| إِنَّ هَٰذَا لَهُوَ الْفَوْزُ الْعَظِيمُ (60) Totoť zajisté velká jest blaženost!“ |
| لِمِثْلِ هَٰذَا فَلْيَعْمَلِ الْعَامِلُونَ (61) Pro podobného cos nechť pracují pracující |
| أَذَٰلِكَ خَيْرٌ نُّزُلًا أَمْ شَجَرَةُ الزَّقُّومِ (62) Zdaž není toto lepším příbytkem, než strom Az-zaqqúm |
| إِنَّا جَعَلْنَاهَا فِتْنَةً لِّلظَّالِمِينَ (63) Učinili jsme jej předmětem rozkolů mezi nepravostnými |
| إِنَّهَا شَجَرَةٌ تَخْرُجُ فِي أَصْلِ الْجَحِيمِ (64) jest to strom, jenž vyrůstá ze dna pekla |
| طَلْعُهَا كَأَنَّهُ رُءُوسُ الشَّيَاطِينِ (65) plody jeho jsou jako hlavy duchů zlých |
| فَإِنَّهُمْ لَآكِلُونَ مِنْهَا فَمَالِئُونَ مِنْهَا الْبُطُونَ (66) však oni pojídati budou z nich a plnit jimi břicha svá |
| ثُمَّ إِنَّ لَهُمْ عَلَيْهَا لَشَوْبًا مِّنْ حَمِيمٍ (67) poté pak píti na ně budou vodu vařící |
| ثُمَّ إِنَّ مَرْجِعَهُمْ لَإِلَى الْجَحِيمِ (68) a nato navrátí se v pekla hloub |
| إِنَّهُمْ أَلْفَوْا آبَاءَهُمْ ضَالِّينَ (69) Viděli své otce bloudící |
| فَهُمْ عَلَىٰ آثَارِهِمْ يُهْرَعُونَ (70) a do šlépějí jejich vrhli se |
| وَلَقَدْ ضَلَّ قَبْلَهُمْ أَكْثَرُ الْأَوَّلِينَ (71) Před nimi již byla zbloudila většina (národů) předešlých |
| وَلَقَدْ أَرْسَلْنَا فِيهِم مُّنذِرِينَ (72) ač poslali jsme k nim varovatele |
| فَانظُرْ كَيْفَ كَانَ عَاقِبَةُ الْمُنذَرِينَ (73) a pohleď, jak (zlý) byl konec varovaných |
| إِلَّا عِبَادَ اللَّهِ الْمُخْلَصِينَ (74) vyjma služebníků božích upřímných |
| وَلَقَدْ نَادَانَا نُوحٌ فَلَنِعْمَ الْمُجِيبُونَ (75) Kdysi volal k nám Noe — a my nejlepší jsme z vyslyšujících — |
| وَنَجَّيْنَاهُ وَأَهْلَهُ مِنَ الْكَرْبِ الْعَظِيمِ (76) i zachránili jsme jej a rodinu jeho z velké úzkosti |
| وَجَعَلْنَا ذُرِّيَّتَهُ هُمُ الْبَاقِينَ (77) a učinili jsme potomstvo jeho (jedinými) pozůstalými |
| وَتَرَكْنَا عَلَيْهِ فِي الْآخِرِينَ (78) a zůstavili jsme proň v potomstvu |
| سَلَامٌ عَلَىٰ نُوحٍ فِي الْعَالَمِينَ (79) pozdrav: „Pokoj budiž Noemovi ve světech veškerých!“ |
| إِنَّا كَذَٰلِكَ نَجْزِي الْمُحْسِنِينَ (80) Takto zajisté odměňujeme (lid) dobřečinící |
| إِنَّهُ مِنْ عِبَادِنَا الْمُؤْمِنِينَ (81) onť byl pak jedním ze služebníků našich věřících |
| ثُمَّ أَغْرَقْنَا الْآخَرِينَ (82) Poté jsme utopili všechny ostatní |
| ۞ وَإِنَّ مِن شِيعَتِهِ لَإِبْرَاهِيمَ (83) Zajisté pak jeho víry byl (též) Abraham |
| إِذْ جَاءَ رَبَّهُ بِقَلْبٍ سَلِيمٍ (84) když přinesl Pánu svému srdce celistvé |
| إِذْ قَالَ لِأَبِيهِ وَقَوْمِهِ مَاذَا تَعْبُدُونَ (85) když, řekl otci a lidu svému: „Co vlastně uctíváte |
| أَئِفْكًا آلِهَةً دُونَ اللَّهِ تُرِيدُونَ (86) Zdaž lživě božstva vedle Boha chcete mít |
| فَمَا ظَنُّكُم بِرَبِّ الْعَالَمِينَ (87) A co mníte tedy o Pánu světů všech?“ |
| فَنَظَرَ نَظْرَةً فِي النُّجُومِ (88) I vrhl pohled jeden ke hvězdám |
| فَقَالَ إِنِّي سَقِيمٌ (89) a řekl: „V pravdě jsem nemocen.“ |
| فَتَوَلَّوْا عَنْهُ مُدْبِرِينَ (90) I odvrátili se od něho a odešli |
| فَرَاغَ إِلَىٰ آلِهَتِهِمْ فَقَالَ أَلَا تَأْكُلُونَ (91) Poodešel pak k božstvům jejich, řka: „Což nejíte |
| مَا لَكُمْ لَا تَنطِقُونَ (92) Proč nepromluvíte?“ |
| فَرَاغَ عَلَيْهِمْ ضَرْبًا بِالْيَمِينِ (93) Poodešel pak k nim a udeřil je pravicí |
| فَأَقْبَلُوا إِلَيْهِ يَزِفُّونَ (94) I přiběhli k němu úprkem |
| قَالَ أَتَعْبُدُونَ مَا تَنْحِتُونَ (95) Řekl: „Zdaž uctívati budete, co sami tesáte |
| وَاللَّهُ خَلَقَكُمْ وَمَا تَعْمَلُونَ (96) A přec Bůh vás stvořil, i to, co děláte |
| قَالُوا ابْنُوا لَهُ بُنْيَانًا فَأَلْقُوهُ فِي الْجَحِيمِ (97) Řekli: „Postavte proň hranici a v plamen žhoucí vrzte jej.“ |
| فَأَرَادُوا بِهِ كَيْدًا فَجَعَلْنَاهُمُ الْأَسْفَلِينَ (98) Tak léčku chtěli nastrojiti mu, však ponížili jsme je |
| وَقَالَ إِنِّي ذَاهِبٌ إِلَىٰ رَبِّي سَيَهْدِينِ (99) Řekl Abraham: „Já utíkám se k Pánu svému, jenž (správně) povede mne |
| رَبِّ هَبْ لِي مِنَ الصَّالِحِينَ (100) Pane můj, dej mi (syna), jednoho ze spravedlivých.“ |
| فَبَشَّرْنَاهُ بِغُلَامٍ حَلِيمٍ (101) I zvěstovali jsme mu mládence povahy laskavé |
| فَلَمَّا بَلَغَ مَعَهُ السَّعْيَ قَالَ يَا بُنَيَّ إِنِّي أَرَىٰ فِي الْمَنَامِ أَنِّي أَذْبَحُكَ فَانظُرْ مَاذَا تَرَىٰ ۚ قَالَ يَا أَبَتِ افْعَلْ مَا تُؤْمَرُ ۖ سَتَجِدُنِي إِن شَاءَ اللَّهُ مِنَ الصَّابِرِينَ (102) a když dospěl věku, v němž pracovati mohl s ním, řekl: „Synáčku můj, zajisté viděl jsem ve snu, že mám tě obětovati: hle, co mníš?“ Řekl (syn): „Otče můj, učiň to, což nakázáno bylo ti: shledáš, bude-li chtíti Bůh, že jsem z trpělivých.“ |
| فَلَمَّا أَسْلَمَا وَتَلَّهُ لِلْجَبِينِ (103) A když oba odevzdali se do vůle boží, a položil jej čelem dolů |
| وَنَادَيْنَاهُ أَن يَا إِبْرَاهِيمُ (104) zavolali jsme naň: „Ó Abrahame |
| قَدْ صَدَّقْتَ الرُّؤْيَا ۚ إِنَّا كَذَٰلِكَ نَجْزِي الْمُحْسِنِينَ (105) Tys uvěřil svému vidění: zajisté takto odměňujeme (lid) dobře činící |
| إِنَّ هَٰذَا لَهُوَ الْبَلَاءُ الْمُبِينُ (106) V pravdě byla to (jen) zkouška zjevná.“ |
| وَفَدَيْنَاهُ بِذِبْحٍ عَظِيمٍ (107) I vykoupili jsme (syna jeho) obětí velkou |
| وَتَرَكْنَا عَلَيْهِ فِي الْآخِرِينَ (108) a zůstavili jsme proň v potomstvu |
| سَلَامٌ عَلَىٰ إِبْرَاهِيمَ (109) (pozdrav): „Pokoj budiž Abrahamovi!“ |
| كَذَٰلِكَ نَجْزِي الْمُحْسِنِينَ (110) Tak odměnujeme (lid) dobře činící |
| إِنَّهُ مِنْ عِبَادِنَا الْمُؤْمِنِينَ (111) neb byltě ze služebníků našich věřících |
| وَبَشَّرْنَاهُ بِإِسْحَاقَ نَبِيًّا مِّنَ الصَّالِحِينَ (112) I zvěstovali jsme mu Isáka, proroka ze spravedlivých |
| وَبَارَكْنَا عَلَيْهِ وَعَلَىٰ إِسْحَاقَ ۚ وَمِن ذُرِّيَّتِهِمَا مُحْسِنٌ وَظَالِمٌ لِّنَفْسِهِ مُبِينٌ (113) A požehnali jsme mu a Isákovi: mezi potomstvem jich pak někteří dobře činí, jiní zas zjevně prohřešují se proti sobě samým |
| وَلَقَدْ مَنَنَّا عَلَىٰ مُوسَىٰ وَهَارُونَ (114) A kdysi dobrodiním zahrnuli jsme Mojžíše a Árona |
| وَنَجَّيْنَاهُمَا وَقَوْمَهُمَا مِنَ الْكَرْبِ الْعَظِيمِ (115) a zachránili jsme je oba i lid jejich z trýzně převelké |
| وَنَصَرْنَاهُمْ فَكَانُوا هُمُ الْغَالِبِينَ (116) a pomohli jsme jim i byli vítězni |
| وَآتَيْنَاهُمَا الْكِتَابَ الْمُسْتَبِينَ (117) a dali jsme jim Písmo přejasné |
| وَهَدَيْنَاهُمَا الصِّرَاطَ الْمُسْتَقِيمَ (118) a vedli jsme je ke stezce přímé |
| وَتَرَكْنَا عَلَيْهِمَا فِي الْآخِرِينَ (119) a zůstavili jsme jim v potomstvu |
| سَلَامٌ عَلَىٰ مُوسَىٰ وَهَارُونَ (120) (pozdrav): „Pokoj budu Mojžíšovi a Áronovi!“ |
| إِنَّا كَذَٰلِكَ نَجْزِي الْمُحْسِنِينَ (121) Takto pak odměnujeme (lid) dobře činící |
| إِنَّهُمَا مِنْ عِبَادِنَا الْمُؤْمِنِينَ (122) neb oba byli ze služebníků našich věřících |
| وَإِنَّ إِلْيَاسَ لَمِنَ الْمُرْسَلِينَ (123) Též Eliáš byl jedním z našich poslaných |
| إِذْ قَالَ لِقَوْمِهِ أَلَا تَتَّقُونَ (124) když řekl lidu svému: „Což nebudete báti se |
| أَتَدْعُونَ بَعْلًا وَتَذَرُونَ أَحْسَنَ الْخَالِقِينَ (125) Zdaž uctívati budete Ba'la a zanecháte nejlepšího ze stvořitelů |
| اللَّهَ رَبَّكُمْ وَرَبَّ آبَائِكُمُ الْأَوَّلِينَ (126) Boha, Pána svého a Pána otců vašich předešlých?“ |
| فَكَذَّبُوهُ فَإِنَّهُمْ لَمُحْضَرُونَ (127) Však lhářem nazvali jej a (před nás) jistě předvedeni budou |
| إِلَّا عِبَادَ اللَّهِ الْمُخْلَصِينَ (128) vyjma služebníků božích upřímných |
| وَتَرَكْنَا عَلَيْهِ فِي الْآخِرِينَ (129) A zůstavili jsme proň v potomstvu |
| سَلَامٌ عَلَىٰ إِلْ يَاسِينَ (130) (pozdrav): „Pokoj budiž Eliášovi!“ |
| إِنَّا كَذَٰلِكَ نَجْزِي الْمُحْسِنِينَ (131) Tak v pravdě odměňujeme (lid) dobře činící |
| إِنَّهُ مِنْ عِبَادِنَا الْمُؤْمِنِينَ (132) neb on byl ze služebníků našich věřících |
| وَإِنَّ لُوطًا لَّمِنَ الْمُرْسَلِينَ (133) Též Lot byl jedním z našich poslaných |
| إِذْ نَجَّيْنَاهُ وَأَهْلَهُ أَجْمَعِينَ (134) když zachránili jsme jej a rodinu jeho veškerou |
| إِلَّا عَجُوزًا فِي الْغَابِرِينَ (135) vyjma stařeny, jež omeškala se |
| ثُمَّ دَمَّرْنَا الْآخَرِينَ (136) Pak zhubili jsme (všechny) ostatní |
| وَإِنَّكُمْ لَتَمُرُّونَ عَلَيْهِم مُّصْبِحِينَ (137) V pravdě kol obydlí jich za jitra chodíte |
| وَبِاللَّيْلِ ۗ أَفَلَا تَعْقِلُونَ (138) i za večera: což nepochopíte |
| وَإِنَّ يُونُسَ لَمِنَ الْمُرْسَلِينَ (139) Též Jonáš byl jedním z našich poslaných |
| إِذْ أَبَقَ إِلَى الْفُلْكِ الْمَشْحُونِ (140) když uchýlil se na loď přeplněnou |
| فَسَاهَمَ فَكَانَ مِنَ الْمُدْحَضِينَ (141) a vrhl los a byl jím odsouzen |
| فَالْتَقَمَهُ الْحُوتُ وَهُوَ مُلِيمٌ (142) a ryba shltla jej, neb vinu měl |
| فَلَوْلَا أَنَّهُ كَانَ مِنَ الْمُسَبِّحِينَ (143) A kdyby nebyl býval z těch, kdož chvály pějí nám |
| لَلَبِثَ فِي بَطْنِهِ إِلَىٰ يَوْمِ يُبْعَثُونَ (144) byl by dlel v břiše jejím až do dne vzkříšení |
| ۞ فَنَبَذْنَاهُ بِالْعَرَاءِ وَهُوَ سَقِيمٌ (145) Vyvrhli jsme jej pak na pustý břeh, chorého |
| وَأَنبَتْنَا عَلَيْهِ شَجَرَةً مِّن يَقْطِينٍ (146) a dali jsme vzrůsti nad ním keři tykvovému |
| وَأَرْسَلْنَاهُ إِلَىٰ مِائَةِ أَلْفٍ أَوْ يَزِيدُونَ (147) Pak poslali jsme jej ke stu tisícům, neb více snad |
| فَآمَنُوا فَمَتَّعْنَاهُمْ إِلَىٰ حِينٍ (148) i uvěřili: a popřáli jsme (radosti života) jim dočasně |
| فَاسْتَفْتِهِمْ أَلِرَبِّكَ الْبَنَاتُ وَلَهُمُ الْبَنُونَ (149) Vyptej se jich, zda má Pán tvůj dcery, neb zda syny má |
| أَمْ خَلَقْنَا الْمَلَائِكَةَ إِنَاثًا وَهُمْ شَاهِدُونَ (150) A stvořili-li jsme anděly ženami? A svědky toho byli-li |
| أَلَا إِنَّهُم مِّنْ إِفْكِهِمْ لَيَقُولُونَ (151) Což neříkají jen ze své lživosti |
| وَلَدَ اللَّهُ وَإِنَّهُمْ لَكَاذِبُونَ (152) že Bůh děti zplodil? Zajisté lháři jsou |
| أَصْطَفَى الْبَنَاتِ عَلَى الْبَنِينَ (153) Byl by dal přednost dcerám před syny |
| مَا لَكُمْ كَيْفَ تَحْكُمُونَ (154) Jak přijde to, že takto soudíte |
| أَفَلَا تَذَكَّرُونَ (155) Což si toho nerozvážíte |
| أَمْ لَكُمْ سُلْطَانٌ مُّبِينٌ (156) Neb máte k tomu zjevné zmocnění |
| فَأْتُوا بِكِتَابِكُمْ إِن كُنتُمْ صَادِقِينَ (157) Přineste tedy Knihu svou, jste-li pravdomluvnými |
| وَجَعَلُوا بَيْنَهُ وَبَيْنَ الْجِنَّةِ نَسَبًا ۚ وَلَقَدْ عَلِمَتِ الْجِنَّةُ إِنَّهُمْ لَمُحْضَرُونَ (158) A učinili Boha spříbuzněným s Džinny: nicméně dobře vědí Džinnové, že sami budou (Bohu) předvedeni |
| سُبْحَانَ اللَّهِ عَمَّا يَصِفُونَ (159) Chválen budiž Bůh (daleko) nad to, co o něm vykládají |
| إِلَّا عِبَادَ اللَّهِ الْمُخْلَصِينَ (160) kromě služebníků božích upřímných |
| فَإِنَّكُمْ وَمَا تَعْبُدُونَ (161) Však zajisté vy a to, co uctíváte |
| مَا أَنتُمْ عَلَيْهِ بِفَاتِنِينَ (162) nebudete s to, abyste se proti němu vzbouřili |
| إِلَّا مَنْ هُوَ صَالِ الْجَحِيمِ (163) vyjma toho, jenž hřát bude se v žárném plameni |
| وَمَا مِنَّا إِلَّا لَهُ مَقَامٌ مَّعْلُومٌ (164) Není nikoho mezi námi, jenž neměl by místo určené |
| وَإِنَّا لَنَحْنُ الصَّافُّونَ (165) zajisté my pak SEŘAZUJEM' SE |
| وَإِنَّا لَنَحْنُ الْمُسَبِّحُونَ (166) zajisté my pak chvály pějeme.“ |
| وَإِن كَانُوا لَيَقُولُونَ (167) A přece ještě oni říkají |
| لَوْ أَنَّ عِندَنَا ذِكْرًا مِّنَ الْأَوَّلِينَ (168) „Kdybychom byli měli Napomenutí od předků svých |
| لَكُنَّا عِبَادَ اللَّهِ الْمُخْلَصِينَ (169) byli bychom služebníky Boha upřímnými.“ |
| فَكَفَرُوا بِهِ ۖ فَسَوْفَ يَعْلَمُونَ (170) A přece v ně nevěří! Však (dobře) zvědí |
| وَلَقَدْ سَبَقَتْ كَلِمَتُنَا لِعِبَادِنَا الْمُرْسَلِينَ (171) Již dříve dali jsme slovo své služebníkům námi poslaným |
| إِنَّهُمْ لَهُمُ الْمَنصُورُونَ (172) že pomoc svoji dáme jim |
| وَإِنَّ جُندَنَا لَهُمُ الْغَالِبُونَ (173) a že voje naše pro ně zvítězí |
| فَتَوَلَّ عَنْهُمْ حَتَّىٰ حِينٍ (174) Odvrať se tedy od nich dočasně |
| وَأَبْصِرْهُمْ فَسَوْفَ يُبْصِرُونَ (175) a pozoruj je: též oni spozorují |
| أَفَبِعَذَابِنَا يَسْتَعْجِلُونَ (176) Chtějí snad uspíšiti (na se) trest náš |
| فَإِذَا نَزَلَ بِسَاحَتِهِمْ فَسَاءَ صَبَاحُ الْمُنذَرِينَ (177) Když spadne na ně v jejich ohradách, špatné to bude jitro pro varované |
| وَتَوَلَّ عَنْهُمْ حَتَّىٰ حِينٍ (178) Odvrať se tedy od nich dočasně |
| وَأَبْصِرْ فَسَوْفَ يُبْصِرُونَ (179) a pozoruj: též oni spozorují |
| سُبْحَانَ رَبِّكَ رَبِّ الْعِزَّةِ عَمَّا يَصِفُونَ (180) Chválen budiž Pán tvůj, Pán moci (vší), nade vše, co o něm vykládají |
| وَسَلَامٌ عَلَى الْمُرْسَلِينَ (181) a pokoj budiž jeho poslaným |
| وَالْحَمْدُ لِلَّهِ رَبِّ الْعَالَمِينَ (182) a chvála Bohu, Pánu světů veškerých |