اقْتَرَبَتِ السَّاعَةُ وَانشَقَّ الْقَمَرُ (1)
Přiblížila se hodina a MĚSÍC rozpoltil se |
وَإِن يَرَوْا آيَةً يُعْرِضُوا وَيَقُولُوا سِحْرٌ مُّسْتَمِرٌّ (2)
však kdykoli vidí znamení, odvrátí se a řeknou, „Totoť jest kouzelnictví ustavičné!“ |
وَكَذَّبُوا وَاتَّبَعُوا أَهْوَاءَهُمْ ۚ وَكُلُّ أَمْرٍ مُّسْتَقِرٌّ (3)
A vylhanými nazvali (znamení toto) a následují vlastní choutky své: však všechno pevně předurčeno jest |
وَلَقَدْ جَاءَهُم مِّنَ الْأَنبَاءِ مَا فِيهِ مُزْدَجَرٌ (4)
Však již přišly jim zprávy o dějích, z nichž možno míti výstrahu |
حِكْمَةٌ بَالِغَةٌ ۖ فَمَا تُغْنِ النُّذُرُ (5)
moudrost to dokonalá: však nic platno jim není varování |
فَتَوَلَّ عَنْهُمْ ۘ يَوْمَ يَدْعُ الدَّاعِ إِلَىٰ شَيْءٍ نُّكُرٍ (6)
Odvrať se tedy od nich! V den, kdy zváti bude Zvoucí k věci příšerné |
خُشَّعًا أَبْصَارُهُمْ يَخْرُجُونَ مِنَ الْأَجْدَاثِ كَأَنَّهُمْ جَرَادٌ مُّنتَشِرٌ (7)
se sklopenými zraky vyjdou z hrobů svých jak kobylky rozptýlené |
مُّهْطِعِينَ إِلَى الدَّاعِ ۖ يَقُولُ الْكَافِرُونَ هَٰذَا يَوْمٌ عَسِرٌ (8)
spějíce ke Zvoucímu! I řeknou nevěřící: „Totoť den jest přetěžký.“ |
۞ كَذَّبَتْ قَبْلَهُمْ قَوْمُ نُوحٍ فَكَذَّبُوا عَبْدَنَا وَقَالُوا مَجْنُونٌ وَازْدُجِرَ (9)
Před nimi již lid Noemův vylhanou nazval (pravdu) a lhárem nazval služebníka našeho; řekli: „Blázen!“ a byl zastrašen |
فَدَعَا رَبَّهُ أَنِّي مَغْلُوبٌ فَانتَصِرْ (10)
I volal k Pánu svému: „Přemožen jsem; ó pomoz (mi)!“ |
فَفَتَحْنَا أَبْوَابَ السَّمَاءِ بِمَاءٍ مُّنْهَمِرٍ (11)
Tu otevřeli jsme brány nebes vodě proudící |
وَفَجَّرْنَا الْأَرْضَ عُيُونًا فَالْتَقَى الْمَاءُ عَلَىٰ أَمْرٍ قَدْ قُدِرَ (12)
a dali vyvřít ze země (přehojným) pramenům; i setkaly se (tyto) vody dle rozkazu předurčeného |
وَحَمَلْنَاهُ عَلَىٰ ذَاتِ أَلْوَاحٍ وَدُسُرٍ (13)
Jej pak nesli jsme na (arše) z prken a hřebíků |
تَجْرِي بِأَعْيُنِنَا جَزَاءً لِّمَن كَانَ كُفِرَ (14)
Před naším zrakem plula, odměnou, tomu, jenž s nevírou přijat byl |
وَلَقَد تَّرَكْنَاهَا آيَةً فَهَلْ مِن مُّدَّكِرٍ (15)
A jako znamení jsme ji ponechali: což není, kdo pamětliv by toho byl |
فَكَيْفَ كَانَ عَذَابِي وَنُذُرِ (16)
A jaký byl trest můj a varování mé |
وَلَقَدْ يَسَّرْنَا الْقُرْآنَ لِلذِّكْرِ فَهَلْ مِن مُّدَّكِرٍ (17)
Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl |
كَذَّبَتْ عَادٌ فَكَيْفَ كَانَ عَذَابِي وَنُذُرِ (18)
Lhářem nazval (kmen) 'Ád (proroka svého): a jaký byl trest můj a varování mé |
إِنَّا أَرْسَلْنَا عَلَيْهِمْ رِيحًا صَرْصَرًا فِي يَوْمِ نَحْسٍ مُّسْتَمِرٍّ (19)
Poslali jsme na ně vichr bouřný v den strasti ustavičné |
تَنزِعُ النَّاسَ كَأَنَّهُمْ أَعْجَازُ نَخْلٍ مُّنقَعِرٍ (20)
Odnášel lidi jako pařezy datlovníků vyvrácené |
فَكَيْفَ كَانَ عَذَابِي وَنُذُرِ (21)
a jaký byl trest můj a varování mé |
وَلَقَدْ يَسَّرْنَا الْقُرْآنَ لِلذِّكْرِ فَهَلْ مِن مُّدَّكِرٍ (22)
Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není kdo pamětliv by toho byl |
كَذَّبَتْ ثَمُودُ بِالنُّذُرِ (23)
Lhářem nazval též (kmen) Tsemúd varovatele |
فَقَالُوا أَبَشَرًا مِّنَّا وَاحِدًا نَّتَّبِعُهُ إِنَّا إِذًا لَّفِي ضَلَالٍ وَسُعُرٍ (24)
řkouce: „Zdaž následovati budeme jednoho muže z nás? Tehdy jistě byli bychom v bludu a třeštění |
أَأُلْقِيَ الذِّكْرُ عَلَيْهِ مِن بَيْنِنَا بَلْ هُوَ كَذَّابٌ أَشِرٌ (25)
Jemu že výhradně dáno bylo napomenutí mezi námi? Kde pak! Toť lhář jest drzounský!“ |
سَيَعْلَمُونَ غَدًا مَّنِ الْكَذَّابُ الْأَشِرُ (26)
„Z jitra však zvědí, kdo lhář a drzoun byl |
إِنَّا مُرْسِلُو النَّاقَةِ فِتْنَةً لَّهُمْ فَارْتَقِبْهُمْ وَاصْطَبِرْ (27)
Neb pošleme jim velbloudici na vyzkoušení jich: dobře je pozopruj a měj strpení |
وَنَبِّئْهُمْ أَنَّ الْمَاءَ قِسْمَةٌ بَيْنَهُمْ ۖ كُلُّ شِرْبٍ مُّحْتَضَرٌ (28)
a oznam jim, že voda rozdělena bude. mezi nimi a jí; každé napití budiž střídavé.“ |
فَنَادَوْا صَاحِبَهُمْ فَتَعَاطَىٰ فَعَقَرَ (29)
Však zavolali na druha svého: (nůž) vytasil, žíly přeřízl jí |
فَكَيْفَ كَانَ عَذَابِي وَنُذُرِ (30)
A jaký byl trest můj a varování mé |
إِنَّا أَرْسَلْنَا عَلَيْهِمْ صَيْحَةً وَاحِدَةً فَكَانُوا كَهَشِيمِ الْمُحْتَظِرِ (31)
Poslali jsme na ně jen jedno vzkřiknutí a byla z nich suchá stébla s hlínou smísená |
وَلَقَدْ يَسَّرْنَا الْقُرْآنَ لِلذِّكْرِ فَهَلْ مِن مُّدَّكِرٍ (32)
Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl |
كَذَّبَتْ قَوْمُ لُوطٍ بِالنُّذُرِ (33)
Lhářem též nazval lid Lotův varovatele |
إِنَّا أَرْسَلْنَا عَلَيْهِمْ حَاصِبًا إِلَّا آلَ لُوطٍ ۖ نَّجَّيْنَاهُم بِسَحَرٍ (34)
I poslali jsme na ně vichr bouřlivý, vyjma rodiny Lotovy: je zachránili jsme za zory |
نِّعْمَةً مِّنْ عِندِنَا ۚ كَذَٰلِكَ نَجْزِي مَن شَكَرَ (35)
z milosti své: takto odměňujeme ty, kdož vděčni jsou |
وَلَقَدْ أَنذَرَهُم بَطْشَتَنَا فَتَمَارَوْا بِالنُّذُرِ (36)
On pak varoval je před urputností naší; však pochybovali o varování (tom) |
وَلَقَدْ رَاوَدُوهُ عَن ضَيْفِهِ فَطَمَسْنَا أَعْيُنَهُمْ فَذُوقُوا عَذَابِي وَنُذُرِ (37)
Z vášně své Pak žádali na něm hosty jeho, i vytloukli jsme jim oči: „Okuste trestu mého a varování!“ |
وَلَقَدْ صَبَّحَهُم بُكْرَةً عَذَابٌ مُّسْتَقِرٌّ (38)
Z jitra pak časně stihl je trest můj stanovený |
فَذُوقُوا عَذَابِي وَنُذُرِ (39)
„Okuste trestu mého a varování!“ |
وَلَقَدْ يَسَّرْنَا الْقُرْآنَ لِلذِّكْرِ فَهَلْ مِن مُّدَّكِرٍ (40)
Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl |
وَلَقَدْ جَاءَ آلَ فِرْعَوْنَ النُّذُرُ (41)
Přišli kdys k rodu Faraonovu varovatelé |
كَذَّبُوا بِآيَاتِنَا كُلِّهَا فَأَخَذْنَاهُمْ أَخْذَ عَزِيزٍ مُّقْتَدِرٍ (42)
Vylhanými pak nazývali znamení naše veškerá a zachvátili jsme je, jakž zachvacuje Mocný, Všemocný |
أَكُفَّارُكُمْ خَيْرٌ مِّنْ أُولَٰئِكُمْ أَمْ لَكُم بَرَاءَةٌ فِي الزُّبُرِ (43)
Zdaž nevěrci vaši lepsími jsou těchto, či zproštění jest pro vás v Písmech snad |
أَمْ يَقُولُونَ نَحْنُ جَمِيعٌ مُّنتَصِرٌ (44)
Či řeknou snad: „My (velké) spolčení jsme, (navzájem) si pomáhající |
سَيُهْزَمُ الْجَمْعُ وَيُوَلُّونَ الدُّبُرَ (45)
Poražen bude spolek jich a na útěk se obrátí |
بَلِ السَّاعَةُ مَوْعِدُهُمْ وَالسَّاعَةُ أَدْهَىٰ وَأَمَرُّ (46)
Vskutku: hodina (soudu) bude časem schůzky jejich; hodina trapná, přetrpká |
إِنَّ الْمُجْرِمِينَ فِي ضَلَالٍ وَسُعُرٍ (47)
Provinilci pak v bludu jsou a třeštění |
يَوْمَ يُسْحَبُونَ فِي النَّارِ عَلَىٰ وُجُوهِهِمْ ذُوقُوا مَسَّ سَقَرَ (48)
V den, kdy vláčeni budou do ohně na tvářích svých, řečeno bude jim: „Okuste pekla doteku!“ |
إِنَّا كُلَّ شَيْءٍ خَلَقْنَاهُ بِقَدَرٍ (49)
Zajisté pak vše stvořili jsme dle určení |
وَمَا أَمْرُنَا إِلَّا وَاحِدَةٌ كَلَمْحٍ بِالْبَصَرِ (50)
A rozkaz náš jest pouze slovo jediné, jak oka mžiknutí |
وَلَقَدْ أَهْلَكْنَا أَشْيَاعَكُمْ فَهَلْ مِن مُّدَّكِرٍ (51)
Kdys zahladili jsme vám podobné: což není, kdo pamětliv by toho byl |
وَكُلُّ شَيْءٍ فَعَلُوهُ فِي الزُّبُرِ (52)
A vše, co oni činí, zapsáno v knihách jest |
وَكُلُّ صَغِيرٍ وَكَبِيرٍ مُّسْتَطَرٌ (53)
(čin) malý ať či velký, dobře jest zanesen |
إِنَّ الْمُتَّقِينَ فِي جَنَّاتٍ وَنَهَرٍ (54)
Zajisté pak bohabojní budou v zahradách a poblíž řek |
فِي مَقْعَدِ صِدْقٍ عِندَ مَلِيكٍ مُّقْتَدِرٍ (55)
v sídle (to) pravdy, u Krále všemocného |
