ن ۚ وَالْقَلَمِ وَمَا يَسْطُرُونَ (1)
Nún. Při PÉRU a tom, co spisují |
مَا أَنتَ بِنِعْمَةِ رَبِّكَ بِمَجْنُونٍ (2)
Nejsi, z milosti Pána svého posedlý |
وَإِنَّ لَكَ لَأَجْرًا غَيْرَ مَمْنُونٍ (3)
a zajisté schystána jest ti odměna bezvýhradná |
وَإِنَّكَ لَعَلَىٰ خُلُقٍ عَظِيمٍ (4)
Tyt zajisté‘s povahy vznešené |
فَسَتُبْصِرُ وَيُبْصِرُونَ (5)
i spatříš, spatří oni (též) |
بِأَييِّكُمُ الْمَفْتُونُ (6)
kdo z vás (vskutku) jest šílený |
إِنَّ رَبَّكَ هُوَ أَعْلَمُ بِمَن ضَلَّ عَن سَبِيلِهِ وَهُوَ أَعْلَمُ بِالْمُهْتَدِينَ (7)
Zajisté Pán tvůj ví nejlépe, kdo zbloudil se stezky jeho a ví nejlépe, kdož (dobře) jsou vedeni |
فَلَا تُطِعِ الْمُكَذِّبِينَ (8)
Pročež nebuď poslušen těch, kdož lhářem zvou (tě) |
وَدُّوا لَوْ تُدْهِنُ فَيُدْهِنُونَ (9)
Rádi by, kdybys hladce jednal s nimi, aby i oni hladce s tebou jednali |
وَلَا تُطِعْ كُلَّ حَلَّافٍ مَّهِينٍ (10)
A nebuď poslušen žádného z těch, kdož (slavnostně) zaklínají se, hanebných |
هَمَّازٍ مَّشَّاءٍ بِنَمِيمٍ (11)
pomlouvačů, s klepy jen obcházejících |
مَّنَّاعٍ لِّلْخَيْرِ مُعْتَدٍ أَثِيمٍ (12)
(velkých) zabraňovatelů dobra. přestupníků, zločinných |
عُتُلٍّ بَعْدَ ذَٰلِكَ زَنِيمٍ (13)
hrubých, mimo to rodem špatných |
أَن كَانَ ذَا مَالٍ وَبَنِينَ (14)
i kdyby mnoho statků měl a potomstva |
إِذَا تُتْلَىٰ عَلَيْهِ آيَاتُنَا قَالَ أَسَاطِيرُ الْأَوَّلِينَ (15)
jenž, kdež čtena jsou mu znamení naše říká: „Báchorky jsou to starých.“ |
سَنَسِمُهُ عَلَى الْخُرْطُومِ (16)
Poznamenáme jej na rypáku |
إِنَّا بَلَوْنَاهُمْ كَمَا بَلَوْنَا أَصْحَابَ الْجَنَّةِ إِذْ أَقْسَمُوا لَيَصْرِمُنَّهَا مُصْبِحِينَ (17)
Postavili jsme je na zkoušku, jakož postavili jsme na zkoušku majitele zahrady. když přisáhli, že dojista sčesají datle její za jitra |
وَلَا يَسْتَثْنُونَ (18)
bez připojení výminky |
فَطَافَ عَلَيْهَا طَائِفٌ مِّن رَّبِّكَ وَهُمْ نَائِمُونَ (19)
A obešlo ji zničení od Pána tvého mezitím, co spali |
فَأَصْبَحَتْ كَالصَّرِيمِ (20)
a za jitra vypadala jak očesaná |
فَتَنَادَوْا مُصْبِحِينَ (21)
A zvolali na sebe časně za jitra |
أَنِ اغْدُوا عَلَىٰ حَرْثِكُمْ إِن كُنتُمْ صَارِمِينَ (22)
„Vyjděte časně na pole své, česat chcete-li!“ |
فَانطَلَقُوا وَهُمْ يَتَخَافَتُونَ (23)
A vpřed se brali, šeptajíce si navzájem |
أَن لَّا يَدْخُلَنَّهَا الْيَوْمَ عَلَيْكُم مِّسْكِينٌ (24)
„Dojista dnes v zahradu nevejde k vám ani jeden nuzný.“ |
وَغَدَوْا عَلَىٰ حَرْدٍ قَادِرِينَ (25)
Tak z jitra vyšli rozhodnuti |
فَلَمَّا رَأَوْهَا قَالُوا إِنَّا لَضَالُّونَ (26)
A když spatřili (zahradu), řekli: „Zajisté v bludu byli jsme |
بَلْ نَحْنُ مَحْرُومُونَ (27)
Naopak, (úrody její) jsme zbaveni.“ |
قَالَ أَوْسَطُهُمْ أَلَمْ أَقُل لَّكُمْ لَوْلَا تُسَبِّحُونَ (28)
A nejsprávnější řekl nich: „Což neděl jsem vám: Nebudete-li chvály pěti Bohu?“ |
قَالُوا سُبْحَانَ رَبِّنَا إِنَّا كُنَّا ظَالِمِينَ (29)
Řekli: ,,Chválen budiž Pán náš: myť zajisté nepravostni byli jsme.“ |
فَأَقْبَلَ بَعْضُهُمْ عَلَىٰ بَعْضٍ يَتَلَاوَمُونَ (30)
A počali si klásti vinu navzájem |
قَالُوا يَا وَيْلَنَا إِنَّا كُنَّا طَاغِينَ (31)
řkouce: ,,Běda nám, zajisté svévolni byli jsme |
عَسَىٰ رَبُّنَا أَن يُبْدِلَنَا خَيْرًا مِّنْهَا إِنَّا إِلَىٰ رَبِّنَا رَاغِبُونَ (32)
Snad Pán náš nahradí nám ji lepší (zahradou): tak Pána svého prosíme.“ |
كَذَٰلِكَ الْعَذَابُ ۖ وَلَعَذَابُ الْآخِرَةِ أَكْبَرُ ۚ لَوْ كَانُوا يَعْلَمُونَ (33)
Takový byl trest náš: však trest života budoucího jistě větší bude. kdyby si toho jen byli vědomi |
إِنَّ لِلْمُتَّقِينَ عِندَ رَبِّهِمْ جَنَّاتِ النَّعِيمِ (34)
Bohabojným pak zajisté schystány jsou u Pána jejich zahrady rozkoše |
أَفَنَجْعَلُ الْمُسْلِمِينَ كَالْمُجْرِمِينَ (35)
Či učiníme stejnými ty, kdož do vůle boží jsou odevzdáni a provinilce |
مَا لَكُمْ كَيْفَ تَحْكُمُونَ (36)
Jak to přijde, že tak soudíte |
أَمْ لَكُمْ كِتَابٌ فِيهِ تَدْرُسُونَ (37)
Aneb Knihu máte, z níž se učíte |
إِنَّ لَكُمْ فِيهِ لَمَا تَخَيَّرُونَ (38)
že dle ní dostanete cokoli si vybéřete |
أَمْ لَكُمْ أَيْمَانٌ عَلَيْنَا بَالِغَةٌ إِلَىٰ يَوْمِ الْقِيَامَةِ ۙ إِنَّ لَكُمْ لَمَا تَحْكُمُونَ (39)
Aneb dána vám, byla přísaha, pro nás závazná, sáhající až do dne zmrtvýchvstání, že dostanete, co sami usoudíte |
سَلْهُمْ أَيُّهُم بِذَٰلِكَ زَعِيمٌ (40)
Taž se jich, kdo z nich jest toho ručitelem |
أَمْ لَهُمْ شُرَكَاءُ فَلْيَأْتُوا بِشُرَكَائِهِمْ إِن كَانُوا صَادِقِينَ (41)
Anebo společníky mají? Nechť tedy předvedou společníky své, jsou-li pravdomluvnými |
يَوْمَ يُكْشَفُ عَن سَاقٍ وَيُدْعَوْنَ إِلَى السُّجُودِ فَلَا يَسْتَطِيعُونَ (42)
V den, kdy obnaženy budou holeně a vyzváni budou k padnutí na tváře své - tu nebudou s to, (tak učiniti) |
خَاشِعَةً أَبْصَارُهُمْ تَرْهَقُهُمْ ذِلَّةٌ ۖ وَقَدْ كَانُوا يُدْعَوْنَ إِلَى السُّجُودِ وَهُمْ سَالِمُونَ (43)
Sklopeni budou zrakové jejich a potupa je pokryje, neb vyzváni byli k padnutí na tváře své, když byli bezpečni |
فَذَرْنِي وَمَن يُكَذِّبُ بِهَٰذَا الْحَدِيثِ ۖ سَنَسْتَدْرِجُهُم مِّنْ حَيْثُ لَا يَعْلَمُونَ (44)
I ponech mne a ty, kdož vylhaným nazývají toto vyprávění: postupně přivedeme na ně (zkázu), zkad jí netuší |
وَأُمْلِي لَهُمْ ۚ إِنَّ كَيْدِي مَتِينٌ (45)
A dlouho poshovím jim, neb lest má jest jistá |
أَمْ تَسْأَلُهُمْ أَجْرًا فَهُم مِّن مَّغْرَمٍ مُّثْقَلُونَ (46)
Či žádáš od nich odměnu, když přece dluhy přetíženi jsou |
أَمْ عِندَهُمُ الْغَيْبُ فَهُمْ يَكْتُبُونَ (47)
Či znají věci skryté, jež (snad) spisují |
فَاصْبِرْ لِحُكْمِ رَبِّكَ وَلَا تَكُن كَصَاحِبِ الْحُوتِ إِذْ نَادَىٰ وَهُوَ مَكْظُومٌ (48)
Pročež trpělivě vyčkávej rozsudek Pána svého a nebudiž jako onen v rybě, když volal k Bohu v tísni dusivé |
لَّوْلَا أَن تَدَارَكَهُ نِعْمَةٌ مِّن رَّبِّهِ لَنُبِذَ بِالْعَرَاءِ وَهُوَ مَذْمُومٌ (49)
Nebýti toho, že dostihlo jej dobrodiní od Pána jeho, byl by býval vyvržen na (břeh) pustý, pohaněn |
فَاجْتَبَاهُ رَبُّهُ فَجَعَلَهُ مِنَ الصَّالِحِينَ (50)
Ale vyvolil si jej Pán jeho a učinil jej jedním ze spravedlivých |
وَإِن يَكَادُ الَّذِينَ كَفَرُوا لَيُزْلِقُونَكَ بِأَبْصَارِهِمْ لَمَّا سَمِعُوا الذِّكْرَ وَيَقُولُونَ إِنَّهُ لَمَجْنُونٌ (51)
Málem pak srážejí tě k zemi ti, kdož neuvěřili, pohledy svými, když slyší Napomenutí - a říkají: „On věru jest Džinny posedlý.“ |
وَمَا هُوَ إِلَّا ذِكْرٌ لِّلْعَالَمِينَ (52)
Však jest to jen Napomenutí veškerenstvu |
