| الْحَاقَّةُ (1) NEVYHNUTELNÁ |
| مَا الْحَاقَّةُ (2) Co jest nevyhnutelná |
| وَمَا أَدْرَاكَ مَا الْحَاقَّةُ (3) A co objasní ti, co jest nevyhnutelná |
| كَذَّبَتْ ثَمُودُ وَعَادٌ بِالْقَارِعَةِ (4) Vylhaným nazvaly (kmeny) Tsemmúd i ‘Ád úder (rozhodný) |
| فَأَمَّا ثَمُودُ فَأُهْلِكُوا بِالطَّاغِيَةِ (5) A pokud se týče (kmene) Tsemúd, zahlazeni byli ranou hřmějící |
| وَأَمَّا عَادٌ فَأُهْلِكُوا بِرِيحٍ صَرْصَرٍ عَاتِيَةٍ (6) a pokud se týče kmene ‘Ád, zahlazeni byli vichrem bouřným, běsnícím |
| سَخَّرَهَا عَلَيْهِمْ سَبْعَ لَيَالٍ وَثَمَانِيَةَ أَيَّامٍ حُسُومًا فَتَرَى الْقَوْمَ فِيهَا صَرْعَىٰ كَأَنَّهُمْ أَعْجَازُ نَخْلٍ خَاوِيَةٍ (7) (Bůh) podřídil si jej proti nim po sedm nocí a osm dní po sobě následujících: tehdy byl bys viděl lid jeho k zemi sražený, jako by byli pni datlovníků vykotlamými |
| فَهَلْ تَرَىٰ لَهُم مِّن بَاقِيَةٍ (8) Zdaž pak viděl's, že někdo z nich zbyl |
| وَجَاءَ فِرْعَوْنُ وَمَن قَبْلَهُ وَالْمُؤْتَفِكَاتُ بِالْخَاطِئَةِ (9) Farao, a kdož byli před ním a města vyvrácená - též hříchu se dopustili |
| فَعَصَوْا رَسُولَ رَبِّهِمْ فَأَخَذَهُمْ أَخْذَةً رَّابِيَةً (10) neb neposlušni byli proroka Pána svého i postihl je trestem zúročeným |
| إِنَّا لَمَّا طَغَى الْمَاءُ حَمَلْنَاكُمْ فِي الْجَارِيَةِ (11) Zajisté, když voda vše zaplavila, nesli jsme vás v (lodi) plující |
| لِنَجْعَلَهَا لَكُمْ تَذْكِرَةً وَتَعِيَهَا أُذُنٌ وَاعِيَةٌ (12) abychom učinili vám ji upomínkou a aby chovalo ji (ucho) pozorné |
| فَإِذَا نُفِخَ فِي الصُّورِ نَفْخَةٌ وَاحِدَةٌ (13) Až zatroubeno bude na roh jedním troubením |
| وَحُمِلَتِ الْأَرْضُ وَالْجِبَالُ فَدُكَّتَا دَكَّةً وَاحِدَةً (14) a vznesena bude země i hory a (obé) zhrouceno jedním zhroucením |
| فَيَوْمَئِذٍ وَقَعَتِ الْوَاقِعَةُ (15) v den onen pak udá se událost nezvratná |
| وَانشَقَّتِ السَّمَاءُ فَهِيَ يَوْمَئِذٍ وَاهِيَةٌ (16) i rozštěpí se nebe, neb den ten bude mizivým |
| وَالْمَلَكُ عَلَىٰ أَرْجَائِهَا ۚ وَيَحْمِلُ عَرْشَ رَبِّكَ فَوْقَهُمْ يَوْمَئِذٍ ثَمَانِيَةٌ (17) andělé budou po stranách jeho; a ponese osm jich trůn Pána tvého v den onen nad sebou |
| يَوْمَئِذٍ تُعْرَضُونَ لَا تَخْفَىٰ مِنكُمْ خَافِيَةٌ (18) V den onen předvedeni budete (před Boha) a nic skryto nebude z vašich (skutků) skrytých |
| فَأَمَّا مَنْ أُوتِيَ كِتَابَهُ بِيَمِينِهِ فَيَقُولُ هَاؤُمُ اقْرَءُوا كِتَابِيَهْ (19) A pokud se týče toho; jemuž dána bude Kniha jeho do pravice, řekne: „Zde čtěte v Knize mé |
| إِنِّي ظَنَنتُ أَنِّي مُلَاقٍ حِسَابِيَهْ (20) Jáť vždy jsem myslil, že (jednou) setkám se s účtem svým.“ |
| فَهُوَ فِي عِيشَةٍ رَّاضِيَةٍ (21) Tenť nalezne se v žití příjemném |
| فِي جَنَّةٍ عَالِيَةٍ (22) v zahradě zvýšené |
| قُطُوفُهَا دَانِيَةٌ (23) jejíž plody blízky budou |
| كُلُوا وَاشْرَبُوا هَنِيئًا بِمَا أَسْلَفْتُمْ فِي الْأَيَّامِ الْخَالِيَةِ (24) „Jezte a pijte ve zdraví v odměnu za to, co předeslali jste ve dnech minulých!“ |
| وَأَمَّا مَنْ أُوتِيَ كِتَابَهُ بِشِمَالِهِ فَيَقُولُ يَا لَيْتَنِي لَمْ أُوتَ كِتَابِيَهْ (25) A pokud se týče toho, jemuž dána bude kniha jeho do levice, řekne: „Kéž by nikdy nebyla mi bývala dána kniha moje |
| وَلَمْ أَدْرِ مَا حِسَابِيَهْ (26) a nikdy nebyl bych zvěděl, jak stojí si účet můj |
| يَا لَيْتَهَا كَانَتِ الْقَاضِيَةَ (27) Kéž (smrt) byla by ukončila (žití moje) |
| مَا أَغْنَىٰ عَنِّي مَالِيَهْ ۜ (28) Nic platno není mi jmění moje |
| هَلَكَ عَنِّي سُلْطَانِيَهْ (29) Odplata ode mne moc moje.“ |
| خُذُوهُ فَغُلُّوهُ (30) „Chopte se ho a řetězy svažte |
| ثُمَّ الْجَحِيمَ صَلُّوهُ (31) pak v ohni (pekelném) jej připékejte |
| ثُمَّ فِي سِلْسِلَةٍ ذَرْعُهَا سَبْعُونَ ذِرَاعًا فَاسْلُكُوهُ (32) pak v řetězy sedmdesát loket zdélí jej navlékněte |
| إِنَّهُ كَانَ لَا يُؤْمِنُ بِاللَّهِ الْعَظِيمِ (33) neb nebyl věřil v Boha mocného |
| وَلَا يَحُضُّ عَلَىٰ طَعَامِ الْمِسْكِينِ (34) aniž krmiti snažil se nuzného |
| فَلَيْسَ لَهُ الْيَوْمَ هَاهُنَا حَمِيمٌ (35) Pročež nemá zde dnes přítele vřelého |
| وَلَا طَعَامٌ إِلَّا مِنْ غِسْلِينٍ (36) aniž pokrmu, vyjma hnisu smrdutého |
| لَّا يَأْكُلُهُ إِلَّا الْخَاطِئُونَ (37) z nějž požívati budou pouze hříšníci.“ |
| فَلَا أُقْسِمُ بِمَا تُبْصِرُونَ (38) Nebudu přisahati při tom, co vidíte |
| وَمَا لَا تُبْصِرُونَ (39) anebo tom, co nevidíte |
| إِنَّهُ لَقَوْلُ رَسُولٍ كَرِيمٍ (40) že toto zajisté jest řeč proroka vzácného |
| وَمَا هُوَ بِقَوْلِ شَاعِرٍ ۚ قَلِيلًا مَّا تُؤْمِنُونَ (41) a nikoli řeč básníka: jak málo věříte |
| وَلَا بِقَوْلِ كَاهِنٍ ۚ قَلِيلًا مَّا تَذَكَّرُونَ (42) A není to řeč hadače: jak málo na to pamatujete |
| تَنزِيلٌ مِّن رَّبِّ الْعَالَمِينَ (43) Seslání (jest to) od Pána světů veškerých |
| وَلَوْ تَقَوَّلَ عَلَيْنَا بَعْضَ الْأَقَاوِيلِ (44) A kdyby byl sám býval vyřkl jako naše některé z těchto vyřčení |
| لَأَخَذْنَا مِنْهُ بِالْيَمِينِ (45) byli bychom chopili se jeho pravice |
| ثُمَّ لَقَطَعْنَا مِنْهُ الْوَتِينَ (46) a jistě prořízli mu žílu hrdelní |
| فَمَا مِنكُم مِّنْ أَحَدٍ عَنْهُ حَاجِزِينَ (47) a proti nám nikdo z vás by jej nebyl uchránil |
| وَإِنَّهُ لَتَذْكِرَةٌ لِّلْمُتَّقِينَ (48) Korán pak v pravdě jest upomínka bohabojným |
| وَإِنَّا لَنَعْلَمُ أَنَّ مِنكُم مُّكَذِّبِينَ (49) dobře pak víme, že mezi vámi jsou, kdož vylhanými (jej) zvou |
| وَإِنَّهُ لَحَسْرَةٌ عَلَى الْكَافِرِينَ (50) On zajisté jest smutkem pro nevěřící |
| وَإِنَّهُ لَحَقُّ الْيَقِينِ (51) neb zajisté pravdou jest jistotnou |
| فَسَبِّحْ بِاسْمِ رَبِّكَ الْعَظِيمِ (52) Pročež pěj chválu jména Pána svého mocného |