ق ۚ وَالْقُرْآنِ الْمَجِيدِ (1)
QÁF. Při Koránu vznešeném |
بَلْ عَجِبُوا أَن جَاءَهُم مُّنذِرٌ مِّنْهُمْ فَقَالَ الْكَافِرُونَ هَٰذَا شَيْءٌ عَجِيبٌ (2)
Naopak, diví se, že přišel jim varovatel ze středu jejich; i říkají nevěřící; „Totoť věc jest divná |
أَإِذَا مِتْنَا وَكُنَّا تُرَابًا ۖ ذَٰلِكَ رَجْعٌ بَعِيدٌ (3)
Že když zemřeme a budeme v prach obráceni? — To věru návrat jest z daleka!“ |
قَدْ عَلِمْنَا مَا تَنقُصُ الْأَرْضُ مِنْهُمْ ۖ وَعِندَنَا كِتَابٌ حَفِيظٌ (4)
My (dobře) víme, kolik pohltila jich země, neb u nás jest Kniha, (vše) uschovávající |
بَلْ كَذَّبُوا بِالْحَقِّ لَمَّا جَاءَهُمْ فَهُمْ فِي أَمْرٍ مَّرِيجٍ (5)
Naopak, lží nazvali pravdu, když přišla jim: i v postavení jsou spleteném |
أَفَلَمْ يَنظُرُوا إِلَى السَّمَاءِ فَوْقَهُمْ كَيْفَ بَنَيْنَاهَا وَزَيَّنَّاهَا وَمَا لَهَا مِن فُرُوجٍ (6)
Což nepohlédli k nebesům nad sebou, aby viděli, jak vybudovali jsme je a zkrášlili tak, že není skulin v nich |
وَالْأَرْضَ مَدَدْنَاهَا وَأَلْقَيْنَا فِيهَا رَوَاسِيَ وَأَنبَتْنَا فِيهَا مِن كُلِّ زَوْجٍ بَهِيجٍ (7)
A zemi rozprostřeli jsme a rozházeli po ní temena hor; a dali vzrůsti na ní všeho druhu (rostlin) rozkošných |
تَبْصِرَةً وَذِكْرَىٰ لِكُلِّ عَبْدٍ مُّنِيبٍ (8)
k nahlédnutí a napomenuti všem služebníkům kajícným |
وَنَزَّلْنَا مِنَ السَّمَاءِ مَاءً مُّبَارَكًا فَأَنبَتْنَا بِهِ جَنَّاتٍ وَحَبَّ الْحَصِيدِ (9)
A seslali jsme s nebe vodu požehnanou, jíž vzrůsti dáváme zahradám a zrní obilnému |
وَالنَّخْلَ بَاسِقَاتٍ لَّهَا طَلْعٌ نَّضِيدٌ (10)
a datlovníkům vysokým s vrcholy obtěžkanými |
رِّزْقًا لِّلْعِبَادِ ۖ وَأَحْيَيْنَا بِهِ بَلْدَةً مَّيْتًا ۚ كَذَٰلِكَ الْخُرُوجُ (11)
k výživě služebníkům našim a vodou oživujeme zemi zmrtvělou. Takové bude i z mrtvých vzkříšení |
كَذَّبَتْ قَبْلَهُمْ قَوْمُ نُوحٍ وَأَصْحَابُ الرَّسِّ وَثَمُودُ (12)
Před nimi již lháři zvali proroky: lid Noemův a obyvatelé Ar-Rassu a (kmen) Tsemúd |
وَعَادٌ وَفِرْعَوْنُ وَإِخْوَانُ لُوطٍ (13)
a (kmen) 'Ád a Farao a bratří Lotovi |
وَأَصْحَابُ الْأَيْكَةِ وَقَوْمُ تُبَّعٍ ۚ كُلٌّ كَذَّبَ الرُّسُلَ فَحَقَّ وَعِيدِ (14)
a obyvatelé hvozdu a lid Tubba; ti všichni lháři nazvali proroky i uskutečnil se (nad nimi) trest slíbený |
أَفَعَيِينَا بِالْخَلْقِ الْأَوَّلِ ۚ بَلْ هُمْ فِي لَبْسٍ مِّنْ خَلْقٍ جَدِيدٍ (15)
Což znaveni jsme prvním stvořením? Naopak: ale oni přec jsou v pochybách ohledně stvoření nového |
وَلَقَدْ خَلَقْنَا الْإِنسَانَ وَنَعْلَمُ مَا تُوَسْوِسُ بِهِ نَفْسُهُ ۖ وَنَحْنُ أَقْرَبُ إِلَيْهِ مِنْ حَبْلِ الْوَرِيدِ (16)
My stvořili jsme člověka a víme, co našeptává mu duše jeho: a my bližšími jsme mu žíly hrdelné |
إِذْ يَتَلَقَّى الْمُتَلَقِّيَانِ عَنِ الْيَمِينِ وَعَنِ الشِّمَالِ قَعِيدٌ (17)
Když přijímati budou oba přijímači (výpovědi), jeden z prava, druhý z leva sedící |
مَّا يَلْفِظُ مِن قَوْلٍ إِلَّا لَدَيْهِ رَقِيبٌ عَتِيدٌ (18)
nepronese slova, aniž by pozorovatel vedle něho nebyl pohotově (je zapsati) |
وَجَاءَتْ سَكْرَةُ الْمَوْتِ بِالْحَقِّ ۖ ذَٰلِكَ مَا كُنتَ مِنْهُ تَحِيدُ (19)
A přijde (naň) mrákota smrti skutečné: „Toto jest, čemu chtěl ses vyhnouti!“ |
وَنُفِخَ فِي الصُّورِ ۚ ذَٰلِكَ يَوْمُ الْوَعِيدِ (20)
A zatroubeno bude v roh: totoť jest den trestu slíbený |
وَجَاءَتْ كُلُّ نَفْسٍ مَّعَهَا سَائِقٌ وَشَهِيدٌ (21)
I přijde jedna každá duše: s každou pak honec a svědek její |
لَّقَدْ كُنتَ فِي غَفْلَةٍ مِّنْ هَٰذَا فَكَشَفْنَا عَنكَ غِطَاءَكَ فَبَصَرُكَ الْيَوْمَ حَدِيدٌ (22)
„Žil's v lhostejnosti k tomuto dnu: nuž, sejmuli jsme ti clonu a zrak tvůj dnes ostrý jest!“ |
وَقَالَ قَرِينُهُ هَٰذَا مَا لَدَيَّ عَتِيدٌ (23)
A řekne druh jeho věrný: „Toto jest co mám (pro tebe) připraveno.“ |
أَلْقِيَا فِي جَهَنَّمَ كُلَّ كَفَّارٍ عَنِيدٍ (24)
„Uvrcte, vy dva, v peklo všechny nevěrce vzdorovité |
مَّنَّاعٍ لِّلْخَيْرِ مُعْتَدٍ مُّرِيبٍ (25)
zabraňovače dobra, přestupníky, pochybovače |
الَّذِي جَعَلَ مَعَ اللَّهِ إِلَٰهًا آخَرَ فَأَلْقِيَاهُ فِي الْعَذَابِ الشَّدِيدِ (26)
kteří stavěli vedle Boha bohy druhé: uvrcte je v trest přísný!“ |
۞ قَالَ قَرِينُهُ رَبَّنَا مَا أَطْغَيْتُهُ وَلَٰكِن كَانَ فِي ضَلَالٍ بَعِيدٍ (27)
Řekne druh jeho věrný: „Pane náš, jáť nesváděl jsem jej, nýbrž on (sám) byl v bloudění dálném.“ |
قَالَ لَا تَخْتَصِمُوا لَدَيَّ وَقَدْ قَدَّمْتُ إِلَيْكُم بِالْوَعِيدِ (28)
(Řekne Bůh): „Neveďte sporu přede mnou: dal jsem vám již před tím slib výhrůžný |
مَا يُبَدَّلُ الْقَوْلُ لَدَيَّ وَمَا أَنَا بِظَلَّامٍ لِّلْعَبِيدِ (29)
nemění se pak slovo mé: a nejsem utiskovatelem služebníků svých.“ |
يَوْمَ نَقُولُ لِجَهَنَّمَ هَلِ امْتَلَأْتِ وَتَقُولُ هَلْ مِن مَّزِيدٍ (30)
V den ten řekneme peklu: „Zdaž naplněno jsi?“ a řekne: „Jest (ještě) více jich?“ |
وَأُزْلِفَتِ الْجَنَّةُ لِلْمُتَّقِينَ غَيْرَ بَعِيدٍ (31)
Přiblížena pak bude k bohabojným zahrada (ráje) nedaleká |
هَٰذَا مَا تُوعَدُونَ لِكُلِّ أَوَّابٍ حَفِيظٍ (32)
„Totoť jest, co slíbeno bylo vám, všem kajícným a (zákony) zachovávajícím |
مَّنْ خَشِيَ الرَّحْمَٰنَ بِالْغَيْبِ وَجَاءَ بِقَلْبٍ مُّنِيبٍ (33)
těm, kdož báli se milosrdného v skrytosti a přicházejí se srdcem kajícným |
ادْخُلُوهَا بِسَلَامٍ ۖ ذَٰلِكَ يَوْمُ الْخُلُودِ (34)
Vstupte do ní v pokoji: tentoť jest věčnosti den.“ |
لَهُم مَّا يَشَاءُونَ فِيهَا وَلَدَيْنَا مَزِيدٌ (35)
V ní budou míti, cožkoliv chtíti budou a u nás bude (toho) rozhojnění |
وَكَمْ أَهْلَكْنَا قَبْلَهُم مِّن قَرْنٍ هُمْ أَشَدُّ مِنْهُم بَطْشًا فَنَقَّبُوا فِي الْبِلَادِ هَلْ مِن مَّحِيصٍ (36)
A kolik zahladili jsme před nimi pokolení, jež mocnejší jich byla silou: a prohledejte zemi, je-li v ní před námi útočiště |
إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَذِكْرَىٰ لِمَن كَانَ لَهُ قَلْبٌ أَوْ أَلْقَى السَّمْعَ وَهُوَ شَهِيدٌ (37)
Zajisté v tomto jest napomenutí tomu, jenž má srdce a popřává sluchu a (sám) jest svědkem |
وَلَقَدْ خَلَقْنَا السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ وَمَا بَيْنَهُمَا فِي سِتَّةِ أَيَّامٍ وَمَا مَسَّنَا مِن لُّغُوبٍ (38)
Stvořili jsme pak nebesa i zemi a vše, což mezi oběma jest v šesti dnech a nedotkla se nás únava |
فَاصْبِرْ عَلَىٰ مَا يَقُولُونَ وَسَبِّحْ بِحَمْدِ رَبِّكَ قَبْلَ طُلُوعِ الشَّمْسِ وَقَبْلَ الْغُرُوبِ (39)
Trpělivě snášej tedy, co říkají a vyvyšuj Pána svého ve chvále jeho před slunce východem a západem |
وَمِنَ اللَّيْلِ فَسَبِّحْهُ وَأَدْبَارَ السُّجُودِ (40)
A za noci též chval jej a v posledních dvou na tvář padnutích |
وَاسْتَمِعْ يَوْمَ يُنَادِ الْمُنَادِ مِن مَّكَانٍ قَرِيبٍ (41)
A přislouchej ke dnu, kdy zavolá provolavatel z místa blízkého |
يَوْمَ يَسْمَعُونَ الصَّيْحَةَ بِالْحَقِّ ۚ ذَٰلِكَ يَوْمُ الْخُرُوجِ (42)
V den, kdy zaslechnou zavřesknutí v pravdě, toť den bude vystoupení (z hrobů) |
إِنَّا نَحْنُ نُحْيِي وَنُمِيتُ وَإِلَيْنَا الْمَصِيرُ (43)
Myť zajisté křísíme i umrtvujeme a k nám vede (cesta) návratu |
يَوْمَ تَشَقَّقُ الْأَرْضُ عَنْهُمْ سِرَاعًا ۚ ذَٰلِكَ حَشْرٌ عَلَيْنَا يَسِيرٌ (44)
V den, kdy rozpoltí se země nad nimi — toť shromáždění bude pro nás snadné |
نَّحْنُ أَعْلَمُ بِمَا يَقُولُونَ ۖ وَمَا أَنتَ عَلَيْهِم بِجَبَّارٍ ۖ فَذَكِّرْ بِالْقُرْآنِ مَن يَخَافُ وَعِيدِ (45)
My nejlépe víme, co říkají a ty nejsi nad nimi násilníkem. Tudíž napomínej Koránem ty, kdož bojí se výhrůžných slibů mých |
