الم (1)
Alif. Lám. Mím |
تِلْكَ آيَاتُ الْكِتَابِ الْحَكِيمِ (2)
Tato jsou znamení Knihy moudré |
هُدًى وَرَحْمَةً لِّلْمُحْسِنِينَ (3)
jež vedením jest a milosrdenstvím pro dobře činící |
الَّذِينَ يُقِيمُونَ الصَّلَاةَ وَيُؤْتُونَ الزَّكَاةَ وَهُم بِالْآخِرَةِ هُمْ يُوقِنُونَ (4)
kteří zachovávají modlitbu a dávají povinnou almužnu a pevně doufají v život posmrtný |
أُولَٰئِكَ عَلَىٰ هُدًى مِّن رَّبِّهِمْ ۖ وَأُولَٰئِكَ هُمُ الْمُفْلِحُونَ (5)
Tito (dobře) vedeni jsou Pánem svým a jim dobře se povede |
وَمِنَ النَّاسِ مَن يَشْتَرِي لَهْوَ الْحَدِيثِ لِيُضِلَّ عَن سَبِيلِ اللَّهِ بِغَيْرِ عِلْمٍ وَيَتَّخِذَهَا هُزُوًا ۚ أُولَٰئِكَ لَهُمْ عَذَابٌ مُّهِينٌ (6)
Však jest mezi lidem kdosi, jenž kupuje kratochvilnou pověst, aby zavedl lid od stezky boží z nevědomosti a žert si z ní tropil: pro tyto připraven jest trest potupný |
وَإِذَا تُتْلَىٰ عَلَيْهِ آيَاتُنَا وَلَّىٰ مُسْتَكْبِرًا كَأَن لَّمْ يَسْمَعْهَا كَأَنَّ فِي أُذُنَيْهِ وَقْرًا ۖ فَبَشِّرْهُ بِعَذَابٍ أَلِيمٍ (7)
A když čtena jsou mu znamení naše, odvrací se pyšně, jako by jich neslyšel, a jako by tíha byla v uších jeho: tomu zvěstuj trest bolestný |
إِنَّ الَّذِينَ آمَنُوا وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ لَهُمْ جَنَّاتُ النَّعِيمِ (8)
Těm pak, kdož uvěřili a konali dobré skutky, schystány jsou zahrady rozkoše |
خَالِدِينَ فِيهَا ۖ وَعْدَ اللَّهِ حَقًّا ۚ وَهُوَ الْعَزِيزُ الْحَكِيمُ (9)
v nich přebývati budou věčně. Slib Boha pravdivý jest a on mocný jest, moudrý |
خَلَقَ السَّمَاوَاتِ بِغَيْرِ عَمَدٍ تَرَوْنَهَا ۖ وَأَلْقَىٰ فِي الْأَرْضِ رَوَاسِيَ أَن تَمِيدَ بِكُمْ وَبَثَّ فِيهَا مِن كُلِّ دَابَّةٍ ۚ وَأَنزَلْنَا مِنَ السَّمَاءِ مَاءً فَأَنبَتْنَا فِيهَا مِن كُلِّ زَوْجٍ كَرِيمٍ (10)
Onť stvořil nebesa i zemi, bez sloupů viditelných: a rozházel po zemi temena hor, aby nehýbala se s vámi: a rozptýlil po ní živočichy všeho druhu. A sesíláme s nebe vodu a dáváme vzrůstati jí všem druhům rostlin vzácných |
هَٰذَا خَلْقُ اللَّهِ فَأَرُونِي مَاذَا خَلَقَ الَّذِينَ مِن دُونِهِ ۚ بَلِ الظَّالِمُونَ فِي ضَلَالٍ مُّبِينٍ (11)
Toto vše stvořil Bůh: a nyní ukažte mi, co stvořili ti, jež vedle něho vzýváte! Ano, nepravostní jsou v bludu zjevném |
وَلَقَدْ آتَيْنَا لُقْمَانَ الْحِكْمَةَ أَنِ اشْكُرْ لِلَّهِ ۚ وَمَن يَشْكُرْ فَإِنَّمَا يَشْكُرُ لِنَفْسِهِ ۖ وَمَن كَفَرَ فَإِنَّ اللَّهَ غَنِيٌّ حَمِيدٌ (12)
Kdysi pak dali jsme LOQMÁNOVI moudrost, řkouce: „Buď vděčným Bohu, neboť kdo vděčným jest Bohu, jest jím ve svůj vlastní prospěch a kdo zatvrzelým jest vůči němu — však Bůh zajisté bohatý jest a chvályhodný.“ |
وَإِذْ قَالَ لُقْمَانُ لِابْنِهِ وَهُوَ يَعِظُهُ يَا بُنَيَّ لَا تُشْرِكْ بِاللَّهِ ۖ إِنَّ الشِّرْكَ لَظُلْمٌ عَظِيمٌ (13)
(Pomni), když Loqmán řekl synu svému, napomínaje jej: „Synáčku můj, nespolčuj ničeho s Bohem, neboť spolčování takové jest nepravostí velkou.“ |
وَوَصَّيْنَا الْإِنسَانَ بِوَالِدَيْهِ حَمَلَتْهُ أُمُّهُ وَهْنًا عَلَىٰ وَهْنٍ وَفِصَالُهُ فِي عَامَيْنِ أَنِ اشْكُرْ لِي وَلِوَالِدَيْكَ إِلَيَّ الْمَصِيرُ (14)
A doporučili jsme člověku laskavost vůči rodičům jeho; nosila jej matka jeho s nesnází za nesnází a odkojen jest teprv po dvou letech: „Bud vděčným mně i rodičům svým, neb ke mne vše se sejde |
وَإِن جَاهَدَاكَ عَلَىٰ أَن تُشْرِكَ بِي مَا لَيْسَ لَكَ بِهِ عِلْمٌ فَلَا تُطِعْهُمَا ۖ وَصَاحِبْهُمَا فِي الدُّنْيَا مَعْرُوفًا ۖ وَاتَّبِعْ سَبِيلَ مَنْ أَنَابَ إِلَيَّ ۚ ثُمَّ إِلَيَّ مَرْجِعُكُمْ فَأُنَبِّئُكُم بِمَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ (15)
Ale snaží-li se donutiti tě, abys spolčoval se mnou, o čemž nemáš vědomosti, tehdy nebuď poslušen jich: jednej s nimi na tomto světe laskavě, ale následuj stezku toho, jenž obrací se kajícně ke mně. Poté pak navrátíte se ke mně a já povím vám o skutcích vašich.“ |
يَا بُنَيَّ إِنَّهَا إِن تَكُ مِثْقَالَ حَبَّةٍ مِّنْ خَرْدَلٍ فَتَكُن فِي صَخْرَةٍ أَوْ فِي السَّمَاوَاتِ أَوْ فِي الْأَرْضِ يَأْتِ بِهَا اللَّهُ ۚ إِنَّ اللَّهَ لَطِيفٌ خَبِيرٌ (16)
„Synáčku můj, i kdyby jednalo se o váhu zrnka hořčičného, a i kdyby (skryto) bylo to ve skále, aneb na nebi či na zemi, Bůh přivede to (k účtování): Bůh zajisté prozíravý jest a o všem zpraven |
يَا بُنَيَّ أَقِمِ الصَّلَاةَ وَأْمُرْ بِالْمَعْرُوفِ وَانْهَ عَنِ الْمُنكَرِ وَاصْبِرْ عَلَىٰ مَا أَصَابَكَ ۖ إِنَّ ذَٰلِكَ مِنْ عَزْمِ الْأُمُورِ (17)
Synáčku můj, zachovávej modlitbu a nabádej k dobru a zabraňuj zlu, a bud trpěliv v neštěstí, jež stihnou tě, neb vše to jest věcí (předem) rozhodnutou |
وَلَا تُصَعِّرْ خَدَّكَ لِلنَّاسِ وَلَا تَمْشِ فِي الْأَرْضِ مَرَحًا ۖ إِنَّ اللَّهَ لَا يُحِبُّ كُلَّ مُخْتَالٍ فَخُورٍ (18)
A nekruť nijak tváře své na lidi, aniž vykračuj si pyšně na zemi: Bůh zajisté nemiluje nadutců vychloubačných |
وَاقْصِدْ فِي مَشْيِكَ وَاغْضُضْ مِن صَوْتِكَ ۚ إِنَّ أَنكَرَ الْأَصْوَاتِ لَصَوْتُ الْحَمِيرِ (19)
Ale odměřuj chůzi svou a ponižuj nejprotivnějším hlasů všech jest věru hlas oslů!“ |
أَلَمْ تَرَوْا أَنَّ اللَّهَ سَخَّرَ لَكُم مَّا فِي السَّمَاوَاتِ وَمَا فِي الْأَرْضِ وَأَسْبَغَ عَلَيْكُمْ نِعَمَهُ ظَاهِرَةً وَبَاطِنَةً ۗ وَمِنَ النَّاسِ مَن يُجَادِلُ فِي اللَّهِ بِغَيْرِ عِلْمٍ وَلَا هُدًى وَلَا كِتَابٍ مُّنِيرٍ (20)
Zdaž nevidíte, že Bůh podmanil vám, cožkoliv na nebi jest i na zemi, a že zahrnul vás dobrodiními svými, zevnějšími i vnějšími? Však jsou mezi lidmi někteří, kdož hádají se ohledně Boha, aniž by měli jakého vědění, neb vědění, aniž knihy zářné |
وَإِذَا قِيلَ لَهُمُ اتَّبِعُوا مَا أَنزَلَ اللَّهُ قَالُوا بَلْ نَتَّبِعُ مَا وَجَدْنَا عَلَيْهِ آبَاءَنَا ۚ أَوَلَوْ كَانَ الشَّيْطَانُ يَدْعُوهُمْ إِلَىٰ عَذَابِ السَّعِيرِ (21)
A když řečeno jest jim: „Následujte to, co seslal Bůh,“ říkají: „Nikoliv: spíše následovati budeme to, co nalezli jsme u otců svých.“ Zdaž i kdyby Satan volal je k trestu plamene |
۞ وَمَن يُسْلِمْ وَجْهَهُ إِلَى اللَّهِ وَهُوَ مُحْسِنٌ فَقَدِ اسْتَمْسَكَ بِالْعُرْوَةِ الْوُثْقَىٰ ۗ وَإِلَى اللَّهِ عَاقِبَةُ الْأُمُورِ (22)
Ten, kdo odevzdal se do vůle boží a koná dobro, jistě chopil se ucha (nádoby) spolehlivého: a k Bohu navracejí se věci veškeré |
وَمَن كَفَرَ فَلَا يَحْزُنكَ كُفْرُهُ ۚ إِلَيْنَا مَرْجِعُهُمْ فَنُنَبِّئُهُم بِمَا عَمِلُوا ۚ إِنَّ اللَّهَ عَلِيمٌ بِذَاتِ الصُّدُورِ (23)
Těch pak, kdož neuvěřili, nechť nermoutí tě nevíra: k nám navrátíte se všichni a pak povíme jim, co činili. Bůh zajisté dobře ví o tajnostech niter |
نُمَتِّعُهُمْ قَلِيلًا ثُمَّ نَضْطَرُّهُمْ إِلَىٰ عَذَابٍ غَلِيظٍ (24)
Dáme jim těšiti se z požitku světa maličko: pak přinutíme je k (podstoupení) trestu přísného |
وَلَئِن سَأَلْتَهُم مَّنْ خَلَقَ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ لَيَقُولُنَّ اللَّهُ ۚ قُلِ الْحَمْدُ لِلَّهِ ۚ بَلْ أَكْثَرُهُمْ لَا يَعْلَمُونَ (25)
A otážeš-li se jich: „Kdo stvořil nebe i zemi?“, řeknou dojista: „Bůh.“ Rci: „Chvála budiž (tedy) Bohu!“ Však většina jich není si toho vědoma |
لِلَّهِ مَا فِي السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ ۚ إِنَّ اللَّهَ هُوَ الْغَنِيُّ الْحَمِيدُ (26)
Bohu přináleží, cožkoliv na nebi jest i na zemi: neboť Bůh zajisté bohatý jest a chvályhodný |
وَلَوْ أَنَّمَا فِي الْأَرْضِ مِن شَجَرَةٍ أَقْلَامٌ وَالْبَحْرُ يَمُدُّهُ مِن بَعْدِهِ سَبْعَةُ أَبْحُرٍ مَّا نَفِدَتْ كَلِمَاتُ اللَّهِ ۗ إِنَّ اللَّهَ عَزِيزٌ حَكِيمٌ (27)
I kdyby veškeré stromy na zemi staly se péry a kdyby (Bůh) rozšířil moře na sedm moří z inkoustu, nebyla by vyčerpána slova boží: Bůh zajisté mocný jest a moudrý |
مَّا خَلْقُكُمْ وَلَا بَعْثُكُمْ إِلَّا كَنَفْسٍ وَاحِدَةٍ ۗ إِنَّ اللَّهَ سَمِيعٌ بَصِيرٌ (28)
Stvoření vás a vzkříšení vás všech jest proň jako (stvoření a vzkříšení) duše jedné: Bůh pak zajisté vše slyší a obzírá |
أَلَمْ تَرَ أَنَّ اللَّهَ يُولِجُ اللَّيْلَ فِي النَّهَارِ وَيُولِجُ النَّهَارَ فِي اللَّيْلِ وَسَخَّرَ الشَّمْسَ وَالْقَمَرَ كُلٌّ يَجْرِي إِلَىٰ أَجَلٍ مُّسَمًّى وَأَنَّ اللَّهَ بِمَا تَعْمَلُونَ خَبِيرٌ (29)
Zdaž neviděl's, jak Bůh zapouští noc do dne a jak zapouští den de noci, a jak podrobil slunce a měsíc (řádu), takže oba běží až do lhůty předurčené, a že Bůh o všem, co konáte, zpraven jest |
ذَٰلِكَ بِأَنَّ اللَّهَ هُوَ الْحَقُّ وَأَنَّ مَا يَدْعُونَ مِن دُونِهِ الْبَاطِلُ وَأَنَّ اللَّهَ هُوَ الْعَلِيُّ الْكَبِيرُ (30)
To proto, že Bůh jest pravda a to, co, vzýváte vedle něho, jest marnost, a že Bůh zajisté jest nejvyšší, velký |
أَلَمْ تَرَ أَنَّ الْفُلْكَ تَجْرِي فِي الْبَحْرِ بِنِعْمَتِ اللَّهِ لِيُرِيَكُم مِّنْ آيَاتِهِ ۚ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَاتٍ لِّكُلِّ صَبَّارٍ شَكُورٍ (31)
Zdaž nevidíš, jak loď pluje po moři z milosti boží, aby ukázal vám znamení svá? Zajisté v tomto jest znamení pro všechny velmi trpělivé, vděčné |
وَإِذَا غَشِيَهُم مَّوْجٌ كَالظُّلَلِ دَعَوُا اللَّهَ مُخْلِصِينَ لَهُ الدِّينَ فَلَمَّا نَجَّاهُمْ إِلَى الْبَرِّ فَمِنْهُم مُّقْتَصِدٌ ۚ وَمَا يَجْحَدُ بِآيَاتِنَا إِلَّا كُلُّ خَتَّارٍ كَفُورٍ (32)
A když zahalují je vlny jako temnoty, volají k Bohu, upřímní jsouce vůči němu ve víře; však když zachrání je na souš, jsou někteří z nich ještě na vážkách. Však znamení naše popírá jen každý věrolomník nevděčný |
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمْ وَاخْشَوْا يَوْمًا لَّا يَجْزِي وَالِدٌ عَن وَلَدِهِ وَلَا مَوْلُودٌ هُوَ جَازٍ عَن وَالِدِهِ شَيْئًا ۚ إِنَّ وَعْدَ اللَّهِ حَقٌّ ۖ فَلَا تَغُرَّنَّكُمُ الْحَيَاةُ الدُّنْيَا وَلَا يَغُرَّنَّكُم بِاللَّهِ الْغَرُورُ (33)
Ó lidé, bojte se Pána svého a strachujte se dne, kdy otec nevykoupí syna, aniž syn vykoupí otce v ničem: zajisté pak slib boží pravdivý jest. Nechť neoklame vás život pozemský a nechť neoklame vás klamatel ohledně Boha |
إِنَّ اللَّهَ عِندَهُ عِلْمُ السَّاعَةِ وَيُنَزِّلُ الْغَيْثَ وَيَعْلَمُ مَا فِي الْأَرْحَامِ ۖ وَمَا تَدْرِي نَفْسٌ مَّاذَا تَكْسِبُ غَدًا ۖ وَمَا تَدْرِي نَفْسٌ بِأَيِّ أَرْضٍ تَمُوتُ ۚ إِنَّ اللَّهَ عَلِيمٌ خَبِيرٌ (34)
Zajisté Bůh ví, kdy přijde hodina (soudu). On sesílá s nebe (hojný) déšť a ví, co skryto jest v lůnech: však žádná duše neví, čeho získá si zítra a žádná neví, ve které zemře zemi. Bůh pak zajisté vševědoucí jest a o všem zpraven |
