| الر ۚ تِلْكَ آيَاتُ الْكِتَابِ وَقُرْآنٍ مُّبِينٍ (1) Alif. Lám. Rá. Tato znamení jsou Knihy a Čtení zjevného |
| رُّبَمَا يَوَدُّ الَّذِينَ كَفَرُوا لَوْ كَانُوا مُسْلِمِينَ (2) Častokráte přáti si budou nevěřící, aby byli z odevzdaných do vůle Boží |
| ذَرْهُمْ يَأْكُلُوا وَيَتَمَتَّعُوا وَيُلْهِهِمُ الْأَمَلُ ۖ فَسَوْفَ يَعْلَمُونَ (3) Nech je, ať hodují a užívají a klamati dávají se nadějí: však zvědí |
| وَمَا أَهْلَكْنَا مِن قَرْيَةٍ إِلَّا وَلَهَا كِتَابٌ مَّعْلُومٌ (4) Nezahladili jsme nikdy města, aniž by dáno bylo mu písmo povědomé |
| مَّا تَسْبِقُ مِنْ أُمَّةٍ أَجَلَهَا وَمَا يَسْتَأْخِرُونَ (5) Nelze nikterému národu uspíšiti lhůtu svou, aniž zpozditi ji |
| وَقَالُوا يَا أَيُّهَا الَّذِي نُزِّلَ عَلَيْهِ الذِّكْرُ إِنَّكَ لَمَجْنُونٌ (6) A říkají: „Ty, jemuž sesláno bylo Napomenutí, zajisté zlým duchem jsi posedlý |
| لَّوْ مَا تَأْتِينَا بِالْمَلَائِكَةِ إِن كُنتَ مِنَ الصَّادِقِينَ (7) zdaž nebyl bys přišel k nám provázen anděly, kdybys byl pravdomluvný?“ |
| مَا نُنَزِّلُ الْمَلَائِكَةَ إِلَّا بِالْحَقِّ وَمَا كَانُوا إِذًا مُّنظَرِينَ (8) Nesesíláme andělů svých, leda s právem a tehdy nebylo by již poshověno nevěřícím |
| إِنَّا نَحْنُ نَزَّلْنَا الذِّكْرَ وَإِنَّا لَهُ لَحَافِظُونَ (9) Zajistéť seslali jsme Napomenutí a jistě chrániti je budeme |
| وَلَقَدْ أَرْسَلْنَا مِن قَبْلِكَ فِي شِيَعِ الْأَوَّلِينَ (10) A již před tebou poslali jsme vyslance k sektám předešlých |
| وَمَا يَأْتِيهِم مِّن رَّسُولٍ إِلَّا كَانُوا بِهِ يَسْتَهْزِئُونَ (11) a nepřisel ani jeden prorok k nim, aniž by se mu nebyli vysmívali |
| كَذَٰلِكَ نَسْلُكُهُ فِي قُلُوبِ الْمُجْرِمِينَ (12) a na stejnou dráhu uvedeme srdce provinilců |
| لَا يُؤْمِنُونَ بِهِ ۖ وَقَدْ خَلَتْ سُنَّةُ الْأَوَّلِينَ (13) Neuvěří v ně, jakž minulá zvyklost byla předešlých |
| وَلَوْ فَتَحْنَا عَلَيْهِم بَابًا مِّنَ السَّمَاءِ فَظَلُّوا فِيهِ يَعْرُجُونَ (14) i kdybychom otevřeli nad nimi bránu v nebesích a oni vzestupovali směrem k ní |
| لَقَالُوا إِنَّمَا سُكِّرَتْ أَبْصَارُنَا بَلْ نَحْنُ قَوْمٌ مَّسْحُورُونَ (15) stále by říkali ještě: „Opojeni jsou zrakové naši, ba v pravdě lid jsme očarovaný!“ |
| وَلَقَدْ جَعَلْنَا فِي السَّمَاءِ بُرُوجًا وَزَيَّنَّاهَا لِلنَّاظِرِينَ (16) Ustanovili jsme na nebi znamení zvířetníku a zkrášlili jsme je pro (vzhled) pohlížejících |
| وَحَفِظْنَاهَا مِن كُلِّ شَيْطَانٍ رَّجِيمٍ (17) a ochránili je před každým Satanem kamenovaným |
| إِلَّا مَنِ اسْتَرَقَ السَّمْعَ فَأَتْبَعَهُ شِهَابٌ مُّبِينٌ (18) vyjma toho, jenž naslouchá pokradmu a v zápětí stižen jest šlehem plamene viditelným |
| وَالْأَرْضَ مَدَدْنَاهَا وَأَلْقَيْنَا فِيهَا رَوَاسِيَ وَأَنبَتْنَا فِيهَا مِن كُلِّ شَيْءٍ مَّوْزُونٍ (19) A rozprostřeli jsme zemi a rozházeli po ní temena hor a vzrůsti jsme dali na ní všem věcem dle zvážení |
| وَجَعَلْنَا لَكُمْ فِيهَا مَعَايِشَ وَمَن لَّسْتُمْ لَهُ بِرَازِقِينَ (20) a zaopatřili jsme na ní výživu vám, jakož i těm, kterých nevyživujete |
| وَإِن مِّن شَيْءٍ إِلَّا عِندَنَا خَزَائِنُهُ وَمَا نُنَزِّلُهُ إِلَّا بِقَدَرٍ مَّعْلُومٍ (21) Není věci, jíž zásoby nebyly by v naší moci: a poskytneme je shůry jen v množství stanoveném |
| وَأَرْسَلْنَا الرِّيَاحَ لَوَاقِحَ فَأَنزَلْنَا مِنَ السَّمَاءِ مَاءً فَأَسْقَيْنَاكُمُوهُ وَمَا أَنتُمْ لَهُ بِخَازِنِينَ (22) A vyslali jsme větry zúrodňující a seslali jsme s nebe vodu, jíž napájíme vás: a vy nejste pány nádrží jejich |
| وَإِنَّا لَنَحْنُ نُحْيِي وَنُمِيتُ وَنَحْنُ الْوَارِثُونَ (23) Zajisté my jsme to, kteříž obživujeme a umrtvujeme a my (všeho) jsme dědici |
| وَلَقَدْ عَلِمْنَا الْمُسْتَقْدِمِينَ مِنكُمْ وَلَقَدْ عَلِمْنَا الْمُسْتَأْخِرِينَ (24) Zajisté znali jsme ony, kdož předešli vás a známe ty, kteří po vás přijdou |
| وَإِنَّ رَبَّكَ هُوَ يَحْشُرُهُمْ ۚ إِنَّهُ حَكِيمٌ عَلِيمٌ (25) V pravdě Pán tvůj shromáždí je všechny, neboť moudrý jest a vševědoucí |
| وَلَقَدْ خَلَقْنَا الْإِنسَانَ مِن صَلْصَالٍ مِّنْ حَمَإٍ مَّسْنُونٍ (26) Stvořili jsme pak člověka z hlíny, z bláta hrnčířského |
| وَالْجَانَّ خَلَقْنَاهُ مِن قَبْلُ مِن نَّارِ السَّمُومِ (27) před ním pak stvořili jsme Džinny z ohně sžírajícího |
| وَإِذْ قَالَ رَبُّكَ لِلْمَلَائِكَةِ إِنِّي خَالِقٌ بَشَرًا مِّن صَلْصَالٍ مِّنْ حَمَإٍ مَّسْنُونٍ (28) (Pomni), když řekl Pán tvůj k andělům: „Jáť zajisté tvořím člověka z hlíny, z bláta hrnčířského |
| فَإِذَا سَوَّيْتُهُ وَنَفَخْتُ فِيهِ مِن رُّوحِي فَقَعُوا لَهُ سَاجِدِينَ (29) a až vytvořím podobu jeho a vdechnu do ní ducha svého, padnete na tváře své, uctívajíce ho.“ |
| فَسَجَدَ الْمَلَائِكَةُ كُلُّهُمْ أَجْمَعُونَ (30) I padli na tváře své andělé všichni, vesměs |
| إِلَّا إِبْلِيسَ أَبَىٰ أَن يَكُونَ مَعَ السَّاجِدِينَ (31) vyjma Iblíse jenž, odepřel připojiti se k uctívajícím |
| قَالَ يَا إِبْلِيسُ مَا لَكَ أَلَّا تَكُونَ مَعَ السَّاجِدِينَ (32) Řekl (Bůh): „Ó Iblísi, proč nepřipojuješ se k uctívajícím?“ |
| قَالَ لَمْ أَكُن لِّأَسْجُدَ لِبَشَرٍ خَلَقْتَهُ مِن صَلْصَالٍ مِّنْ حَمَإٍ مَّسْنُونٍ (33) Řekl: „Nepadnu na tvář svou před člověkem, jejž stvořil's z hlíny, z bláta hrnčířského.“ |
| قَالَ فَاخْرُجْ مِنْهَا فَإِنَّكَ رَجِيمٌ (34) Řekl Bůh: „Vyjdiž odsud — zajistéť kamenován jsi |
| وَإِنَّ عَلَيْكَ اللَّعْنَةَ إِلَىٰ يَوْمِ الدِّينِ (35) A dojista prokletí bude nad tebou až do dne soudného.“ |
| قَالَ رَبِّ فَأَنظِرْنِي إِلَىٰ يَوْمِ يُبْعَثُونَ (36) Řekl: „Pane můj, poshov mi do dne vzkříšení jejich.“ |
| قَالَ فَإِنَّكَ مِنَ الْمُنظَرِينَ (37) Řekl (Bůh): „Budiž jedním z těch, jimž poshověno jest |
| إِلَىٰ يَوْمِ الْوَقْتِ الْمَعْلُومِ (38) až do dne lhůty stanovené.“ |
| قَالَ رَبِّ بِمَا أَغْوَيْتَنِي لَأُزَيِّنَنَّ لَهُمْ فِي الْأَرْضِ وَلَأُغْوِيَنَّهُمْ أَجْمَعِينَ (39) Řekl: „Pane můj, za to, že's zlákal mne, zajisté krášlit budu lidem (pobyt) na zemi a všechny zlákám je |
| إِلَّا عِبَادَكَ مِنْهُمُ الْمُخْلَصِينَ (40) vyjma služebníků tvojich upřímných.“ |
| قَالَ هَٰذَا صِرَاطٌ عَلَيَّ مُسْتَقِيمٌ (41) Řekl (Bůh): „Tato cesta, podle mne, jest správná |
| إِنَّ عِبَادِي لَيْسَ لَكَ عَلَيْهِمْ سُلْطَانٌ إِلَّا مَنِ اتَّبَعَكَ مِنَ الْغَاوِينَ (42) neboť nad služebníky mými zajisté nebudeš míti moci, vyjma těch, kdož následovati budou tě, byvše zlákáni.“ |
| وَإِنَّ جَهَنَّمَ لَمَوْعِدُهُمْ أَجْمَعِينَ (43) V pravdě, peklo zaslíbeným jest místem těchto všechněch |
| لَهَا سَبْعَةُ أَبْوَابٍ لِّكُلِّ بَابٍ مِّنْهُمْ جُزْءٌ مَّقْسُومٌ (44) V ně sedmero vede bran a u každé brány bude z nich oddíl určitý |
| إِنَّ الْمُتَّقِينَ فِي جَنَّاتٍ وَعُيُونٍ (45) Však bohabojní dlíti budou uprostřed zahrad rajských a pramenů |
| ادْخُلُوهَا بِسَلَامٍ آمِنِينَ (46) „Vstupte do nich v pokoji a bezpečí!“ |
| وَنَزَعْنَا مَا فِي صُدُورِهِم مِّنْ غِلٍّ إِخْوَانًا عَلَىٰ سُرُرٍ مُّتَقَابِلِينَ (47) Zprostili jsme nitra jejich veškeré zášti: bratrsky hověti si budou na lehátkách, pohlížejíce si tváří v tvář |
| لَا يَمَسُّهُمْ فِيهَا نَصَبٌ وَمَا هُم مِّنْهَا بِمُخْرَجِينَ (48) tam nepostihne jich nikdy únava, aniž kdy ztad vypuzeni budou |
| ۞ نَبِّئْ عِبَادِي أَنِّي أَنَا الْغَفُورُ الرَّحِيمُ (49) Oznam služebníkům mým, že velký jsem v odpouštění, slitovný |
| وَأَنَّ عَذَابِي هُوَ الْعَذَابُ الْأَلِيمُ (50) a že trest můj trest jest bolestný |
| وَنَبِّئْهُمْ عَن ضَيْفِ إِبْرَاهِيمَ (51) a vypravuj jim o hostech Abrahamových |
| إِذْ دَخَلُوا عَلَيْهِ فَقَالُوا سَلَامًا قَالَ إِنَّا مِنكُمْ وَجِلُونَ (52) když vešli k němu a řekli: „Pokoj (s tebou)“ a řekl: „Zajisté ulekli jsme se vás.“ |
| قَالُوا لَا تَوْجَلْ إِنَّا نُبَشِّرُكَ بِغُلَامٍ عَلِيمٍ (53) Řekli: „Nelekej se, neboť přinášíme ti zvěst, že obdařen budeš synem moudrým.“ |
| قَالَ أَبَشَّرْتُمُونِي عَلَىٰ أَن مَّسَّنِيَ الْكِبَرُ فَبِمَ تُبَشِّرُونَ (54) Řekl: „Zdaž zvěstovati budete mi tuto novinu, když stáří dostihlo mne? Co v pravdě máte mi oznámiti?“ |
| قَالُوا بَشَّرْنَاكَ بِالْحَقِّ فَلَا تَكُن مِّنَ الْقَانِطِينَ (55) Řekli jsme ti novinu pravdivou: tudíž nebuď z těch, kdož ztrácejí naději.“ |
| قَالَ وَمَن يَقْنَطُ مِن رَّحْمَةِ رَبِّهِ إِلَّا الضَّالُّونَ (56) Řekl: „Kdož ztrácí naději v milosrdenství boží, vyjma zbloudilých?“ |
| قَالَ فَمَا خَطْبُكُمْ أَيُّهَا الْمُرْسَلُونَ (57) Řekl dále: „Jaké jest poslání vaše, ó poslové?“ |
| قَالُوا إِنَّا أُرْسِلْنَا إِلَىٰ قَوْمٍ مُّجْرِمِينَ (58) Řekli: „Zajisté posláni jsme k lidu provinilému |
| إِلَّا آلَ لُوطٍ إِنَّا لَمُنَجُّوهُمْ أَجْمَعِينَ (59) vyjma rodu Lotova, kterýž zachráníme veškerý |
| إِلَّا امْرَأَتَهُ قَدَّرْنَا ۙ إِنَّهَا لَمِنَ الْغَابِرِينَ (60) kromě ženy jeho, jíž přisoudili jsme aby byla jednou z liknavých.“ |
| فَلَمَّا جَاءَ آلَ لُوطٍ الْمُرْسَلُونَ (61) A když k rodu Lotovu přišli vyslanci |
| قَالَ إِنَّكُمْ قَوْمٌ مُّنكَرُونَ (62) řekl (Lot): „Zajisté lidé jste mi neznámí.“ |
| قَالُوا بَلْ جِئْنَاكَ بِمَا كَانُوا فِيهِ يَمْتَرُونَ (63) Řekli: „Ovšem, přišli jsme k tobě za účelem, o němž (lid tvůj) pochybuje |
| وَأَتَيْنَاكَ بِالْحَقِّ وَإِنَّا لَصَادِقُونَ (64) přinesli jsme ti pravdu a pravdu mluvíme |
| فَأَسْرِ بِأَهْلِكَ بِقِطْعٍ مِّنَ اللَّيْلِ وَاتَّبِعْ أَدْبَارَهُمْ وَلَا يَلْتَفِتْ مِنكُمْ أَحَدٌ وَامْضُوا حَيْثُ تُؤْمَرُونَ (65) vyjdi tudíž s rodinou svou za temna (této) noci a následuj je vzadu: nechť pak neobrací se z vás nikdo, nýbrž kráčejte, kamž nakázáno jest vám.“ |
| وَقَضَيْنَا إِلَيْهِ ذَٰلِكَ الْأَمْرَ أَنَّ دَابِرَ هَٰؤُلَاءِ مَقْطُوعٌ مُّصْبِحِينَ (66) Dali jsme mu pak tento rozkaz neboť do posledního měl býti vyhlazen lid onen z rána |
| وَجَاءَ أَهْلُ الْمَدِينَةِ يَسْتَبْشِرُونَ (67) I přihnal se lid města, rozradován zprávou — |
| قَالَ إِنَّ هَٰؤُلَاءِ ضَيْفِي فَلَا تَفْضَحُونِ (68) Řekl (Lot): „Toto jsou hosté mí, pročež nezneuctívejte mne |
| وَاتَّقُوا اللَّهَ وَلَا تُخْزُونِ (69) a bojte se Boha a potupou nepokrývejte mne.“ |
| قَالُوا أَوَلَمْ نَنْهَكَ عَنِ الْعَالَمِينَ (70) Řekli: „Zdaž nezapověděli jsme ti, abys (poskytoval útulku) komukoliv?“ |
| قَالَ هَٰؤُلَاءِ بَنَاتِي إِن كُنتُمْ فَاعِلِينَ (71) Řekl: „Zde jsou dcery mé, chcete-li se (smilstva) dopouštěti.“ |
| لَعَمْرُكَ إِنَّهُمْ لَفِي سَكْرَتِهِمْ يَعْمَهُونَ (72) Při životě tvém, lid zajisté bloudil v opojení svém |
| فَأَخَذَتْهُمُ الصَّيْحَةُ مُشْرِقِينَ (73) a bouře zachvátila je při slunce východu |
| فَجَعَلْنَا عَالِيَهَا سَافِلَهَا وَأَمْطَرْنَا عَلَيْهِمْ حِجَارَةً مِّن سِجِّيلٍ (74) a obrátili jsme město vrchem do spodu a dštili jsme na ně kamení z hlíny vypálené |
| إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَاتٍ لِّلْمُتَوَسِّمِينَ (75) zajistéť v tomto všem znamení jest pro bedlivě badající |
| وَإِنَّهَا لَبِسَبِيلٍ مُّقِيمٍ (76) A města ona leží na cestě tam dosud zůstalé |
| إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَةً لِّلْمُؤْمِنِينَ (77) zajistéť v tomto (všem) znamení jest pro věřící |
| وَإِن كَانَ أَصْحَابُ الْأَيْكَةِ لَظَالِمِينَ (78) Byli pak obyvatelé hvozdu též nepravostnými |
| فَانتَقَمْنَا مِنْهُمْ وَإِنَّهُمَا لَبِإِمَامٍ مُّبِينٍ (79) a pomstou svojí zasáhli jsme je a obě města jsou dojista příkladem zjevným |
| وَلَقَدْ كَذَّبَ أَصْحَابُ الْحِجْرِ الْمُرْسَلِينَ (80) A obyvatelé HEDŽRU lháři nazývali vyslance |
| وَآتَيْنَاهُمْ آيَاتِنَا فَكَانُوا عَنْهَا مُعْرِضِينَ (81) a předvedli jsme jim znamení naše, však odvrátili se od nich |
| وَكَانُوا يَنْحِتُونَ مِنَ الْجِبَالِ بُيُوتًا آمِنِينَ (82) Ve skalách hor tesali si obydlí, aby byli v bezpečí |
| فَأَخَذَتْهُمُ الصَّيْحَةُ مُصْبِحِينَ (83) však bouře zachvátila je za jitra časného |
| فَمَا أَغْنَىٰ عَنْهُم مَّا كَانُوا يَكْسِبُونَ (84) a nic neprospěly jim jejich námahy |
| وَمَا خَلَقْنَا السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ وَمَا بَيْنَهُمَا إِلَّا بِالْحَقِّ ۗ وَإِنَّ السَّاعَةَ لَآتِيَةٌ ۖ فَاصْفَحِ الصَّفْحَ الْجَمِيلَ (85) Zajisté stvořili jsme nebe i země a vše, což mezi nimi jest, jedině v pravdě: hodina (soudu) pak přijde nezvratně. Promíjej tudíž promíjením krásným |
| إِنَّ رَبَّكَ هُوَ الْخَلَّاقُ الْعَلِيمُ (86) neboť Pán tvůj zajisté jest Stvořitelem, jest vševědoucím |
| وَلَقَدْ آتَيْنَاكَ سَبْعًا مِّنَ الْمَثَانِي وَالْقُرْآنَ الْعَظِيمَ (87) Již dali jsme ti sedm veršů ke stálému opakování a Korán velebný |
| لَا تَمُدَّنَّ عَيْنَيْكَ إِلَىٰ مَا مَتَّعْنَا بِهِ أَزْوَاجًا مِّنْهُمْ وَلَا تَحْزَنْ عَلَيْهِمْ وَاخْفِضْ جَنَاحَكَ لِلْمُؤْمِنِينَ (88) Nespočívej dlouhým pohledem na požitcích, jichž popřáli jsme několika párům z nich: nermuť se nijak pro ně, nýbrž skloň křídla svá nad věřícími |
| وَقُلْ إِنِّي أَنَا النَّذِيرُ الْمُبِينُ (89) A rci: „Jáť v pravdě jsem varovatelem zjevným.“ |
| كَمَا أَنزَلْنَا عَلَى الْمُقْتَسِمِينَ (90) Seslali jsme (trest) na ty, kdož rozdělují |
| الَّذِينَ جَعَلُوا الْقُرْآنَ عِضِينَ (91) kdož dělí Korán na části |
| فَوَرَبِّكَ لَنَسْأَلَنَّهُمْ أَجْمَعِينَ (92) Při Pánu tvém! Jistotně budeme dotazovati se jich všechněch |
| عَمَّا كَانُوا يَعْمَلُونَ (93) ohledně toho, co činili |
| فَاصْدَعْ بِمَا تُؤْمَرُ وَأَعْرِضْ عَنِ الْمُشْرِكِينَ (94) Ohlašuj tudíž, což nakázáno ti bylo a straň se mnohobožců |
| إِنَّا كَفَيْنَاكَ الْمُسْتَهْزِئِينَ (95) my pak zajisté dostačíme ti oproti posměváčkům |
| الَّذِينَ يَجْعَلُونَ مَعَ اللَّهِ إِلَٰهًا آخَرَ ۚ فَسَوْفَ يَعْلَمُونَ (96) kteří staví si vedle Boha boha jiného: však zvědí |
| وَلَقَدْ نَعْلَمُ أَنَّكَ يَضِيقُ صَدْرُكَ بِمَا يَقُولُونَ (97) Dobře pak víme, že svírá se ti hruď (bolem) nad tím, co říkají |
| فَسَبِّحْ بِحَمْدِ رَبِّكَ وَكُن مِّنَ السَّاجِدِينَ (98) pročež vyvyšuj Pána svého ve chvále jeho a druž se k těm, kdož padají na tvář svou |
| وَاعْبُدْ رَبَّكَ حَتَّىٰ يَأْتِيَكَ الْيَقِينُ (99) a uctívej Pána svého, dokud nepřijde ti to, co jest jistotné |