The Quran in Czech - Surah Shuara translated into Czech, Surah Ash-Shuara in Czech. We provide accurate translation of Surah Shuara in Czech - التشيكية, Verses 227 - Surah Number 26 - Page 367.
طسم (1) Tá. Sín. Mím |
تِلْكَ آيَاتُ الْكِتَابِ الْمُبِينِ (2) Tato jsou znamení Knihy zjevné |
لَعَلَّكَ بَاخِعٌ نَّفْسَكَ أَلَّا يَكُونُوا مُؤْمِنِينَ (3) ty snad soužíš se proto, že nechtějí uvěřiti |
إِن نَّشَأْ نُنَزِّلْ عَلَيْهِم مِّنَ السَّمَاءِ آيَةً فَظَلَّتْ أَعْنَاقُهُمْ لَهَا خَاضِعِينَ (4) Kdybychom chtěli, seslali bychom jim s nebe znamení, před nímž sklonily by se šíje jejich v ponížení |
وَمَا يَأْتِيهِم مِّن ذِكْرٍ مِّنَ الرَّحْمَٰنِ مُحْدَثٍ إِلَّا كَانُوا عَنْهُ مُعْرِضِينَ (5) však není nového napomenutí, přišedšího jim od Milosrdného, aniž by se od něho neodvraceli |
فَقَدْ كَذَّبُوا فَسَيَأْتِيهِمْ أَنبَاءُ مَا كَانُوا بِهِ يَسْتَهْزِئُونَ (6) A lží nazvali je, však dojde je zpráva o tom, z čeho si byli žert tropili |
أَوَلَمْ يَرَوْا إِلَى الْأَرْضِ كَمْ أَنبَتْنَا فِيهَا مِن كُلِّ زَوْجٍ كَرِيمٍ (7) Což nepohlédli na zemi — kolika na ní dali jsme vzrůsti druhům rostlin vzácných |
إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَةً ۖ وَمَا كَانَ أَكْثَرُهُم مُّؤْمِنِينَ (8) Zajisté v tom jest znamení: však většina jich nevěří |
وَإِنَّ رَبَّكَ لَهُوَ الْعَزِيزُ الرَّحِيمُ (9) A dojista Pán tvůj mocný jest, slitovný |
وَإِذْ نَادَىٰ رَبُّكَ مُوسَىٰ أَنِ ائْتِ الْقَوْمَ الظَّالِمِينَ (10) (Pomni), když zavolal Pán tvůj Mojžíše: „Jdi k lidu nepravostnému |
قَوْمَ فِرْعَوْنَ ۚ أَلَا يَتَّقُونَ (11) lidu Faraonovu, Což nebudou báti se mne?“ |
قَالَ رَبِّ إِنِّي أَخَافُ أَن يُكَذِّبُونِ (12) Řekl (Mojžíš): Pane můj, bojím se, že lhářem nazvou mne |
وَيَضِيقُ صَدْرِي وَلَا يَنطَلِقُ لِسَانِي فَأَرْسِلْ إِلَىٰ هَارُونَ (13) A stísněna jest hruď, má a není volný jazyk můj: pročež pošli pro Árona |
وَلَهُمْ عَلَيَّ ذَنبٌ فَأَخَافُ أَن يَقْتُلُونِ (14) Mají proti mně obvinění a bojím se, aby mne nezabili.“ |
قَالَ كَلَّا ۖ فَاذْهَبَا بِآيَاتِنَا ۖ إِنَّا مَعَكُم مُّسْتَمِعُونَ (15) Řekl (Bůh): „Nikoliv. Jděte oba se znameními našimi: my s vámi budeme, naslouchajíce |
فَأْتِيَا فِرْعَوْنَ فَقُولَا إِنَّا رَسُولُ رَبِّ الْعَالَمِينَ (16) A jděte k Faraonovi a rcete: „Myt zajisté posly jsme Pána veškerenstva |
أَنْ أَرْسِلْ مَعَنَا بَنِي إِسْرَائِيلَ (17) i vyšli s námi syny Israele.“ |
قَالَ أَلَمْ نُرَبِّكَ فِينَا وَلِيدًا وَلَبِثْتَ فِينَا مِنْ عُمُرِكَ سِنِينَ (18) Řekl (Farao): „Což nevychovali jsme tě mezi námi za dětství a což nedlel jsi mezi námi po mnoho let věku svého |
وَفَعَلْتَ فَعْلَتَكَ الَّتِي فَعَلْتَ وَأَنتَ مِنَ الْكَافِرِينَ (19) A učinil's skutek, kterýs učinil: jsi nevděčníkem.“ |
قَالَ فَعَلْتُهَا إِذًا وَأَنَا مِنَ الضَّالِّينَ (20) Řekl (Mojžíš): Ano, učinil jsem jej tehdy a byl jsem pobloudilím |
فَفَرَرْتُ مِنكُمْ لَمَّا خِفْتُكُمْ فَوَهَبَ لِي رَبِّي حُكْمًا وَجَعَلَنِي مِنَ الْمُرْسَلِينَ (21) a prchl jsem od vás, ježto bál jsem se vás: však dal mi Pán můj moudrost a učinil mne jedním z poslů |
وَتِلْكَ نِعْمَةٌ تَمُنُّهَا عَلَيَّ أَنْ عَبَّدتَّ بَنِي إِسْرَائِيلَ (22) A jest to dobrodiní, jehož popřál's mi, že zotročil jsi syny Israele?“ |
قَالَ فِرْعَوْنُ وَمَا رَبُّ الْعَالَمِينَ (23) Řekl Farao: „Kdo jest (ten) Pán veškerenstva?“ |
قَالَ رَبُّ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ وَمَا بَيْنَهُمَا ۖ إِن كُنتُم مُّوقِنِينَ (24) Řekl (Mojžíš): „On Pánem jest nebes i země a všeho, což mezi oběma jest — dovedete-li uvěřiti.“ |
قَالَ لِمَنْ حَوْلَهُ أَلَا تَسْتَمِعُونَ (25) Řekl (Farao) k těm, kteří byli kol něho: „Neslyšíte?“ |
قَالَ رَبُّكُمْ وَرَبُّ آبَائِكُمُ الْأَوَّلِينَ (26) Řekl (Mojžíš): „Jest Pánem vaším a Pánem otců vašich předešlých.“ |
قَالَ إِنَّ رَسُولَكُمُ الَّذِي أُرْسِلَ إِلَيْكُمْ لَمَجْنُونٌ (27) Řekl (Farao): „Zajisté prorok váš, jenž poslán byl k vám, jest duchem posedlý.“ |
قَالَ رَبُّ الْمَشْرِقِ وَالْمَغْرِبِ وَمَا بَيْنَهُمَا ۖ إِن كُنتُمْ تَعْقِلُونَ (28) Řekl (Mojžíš): „Jest Pánem východu a Pánem západu a všeho, což mezi nimi jest — dovedete-li to pochopiti.“ |
قَالَ لَئِنِ اتَّخَذْتَ إِلَٰهًا غَيْرِي لَأَجْعَلَنَّكَ مِنَ الْمَسْجُونِينَ (29) Řekl (Farao): „Vezmeš-li si za Boha někoho jiného kromě mne, učiním tě jedním z uvězněných.“ |
قَالَ أَوَلَوْ جِئْتُكَ بِشَيْءٍ مُّبِينٍ (30) Řekl (Mojžíš): „I když předvedu ti důkaz zjevný?“ |
قَالَ فَأْتِ بِهِ إِن كُنتَ مِنَ الصَّادِقِينَ (31) Řekl (Farao): „Předveď jej, jsi-li pravdomluvný.“ |
فَأَلْقَىٰ عَصَاهُ فَإِذَا هِيَ ثُعْبَانٌ مُّبِينٌ (32) Tehdy vrhl (Mojžíš) hůl svou na zem, a hle, stala se hadem zjevným |
وَنَزَعَ يَدَهُ فَإِذَا هِيَ بَيْضَاءُ لِلنَّاظِرِينَ (33) Poté Pak vztáhl ruku svou, a hle, bílá byla (v zraku) hledících |
قَالَ لِلْمَلَإِ حَوْلَهُ إِنَّ هَٰذَا لَسَاحِرٌ عَلِيمٌ (34) Řekl (Farao) k předákům svým, kolem sebe: „Totoť zajisté kouzelník jest učený |
يُرِيدُ أَن يُخْرِجَكُم مِّنْ أَرْضِكُم بِسِحْرِهِ فَمَاذَا تَأْمُرُونَ (35) Chce vyhnati vás ze země vaší kouzelnictvím svým: co nařizujete?“ |
قَالُوا أَرْجِهْ وَأَخَاهُ وَابْعَثْ فِي الْمَدَائِنِ حَاشِرِينَ (36) Řekli: „Poodlož (odpověď) jemu a bratru jeho: a pošli do všech měst shromažďovatele |
يَأْتُوكَ بِكُلِّ سَحَّارٍ عَلِيمٍ (37) kteří přivedou ti všechny kouzelníky učené.“ |
فَجُمِعَ السَّحَرَةُ لِمِيقَاتِ يَوْمٍ مَّعْلُومٍ (38) I shromážděni byli kouzelníci na schůzku v den určený |
وَقِيلَ لِلنَّاسِ هَلْ أَنتُم مُّجْتَمِعُونَ (39) a bylo řečeno lidem: „Shromáždíte-li se všichni |
لَعَلَّنَا نَتَّبِعُ السَّحَرَةَ إِن كَانُوا هُمُ الْغَالِبِينَ (40) abychom snad následovali kouzelníky, budou-li vítěznými?“ |
فَلَمَّا جَاءَ السَّحَرَةُ قَالُوا لِفِرْعَوْنَ أَئِنَّ لَنَا لَأَجْرًا إِن كُنَّا نَحْنُ الْغَالِبِينَ (41) A když přišlo kouzelnictvo, řekli Faraonovi: „Dostaneme odměnu, budeme-li vítěznými?“ |
قَالَ نَعَمْ وَإِنَّكُمْ إِذًا لَّمِنَ الْمُقَرَّبِينَ (42) Řekl: „Ano: a v tom případě též budete z těch, kdož mně jsou nejbližší.“ |
قَالَ لَهُم مُّوسَىٰ أَلْقُوا مَا أَنتُم مُّلْقُونَ (43) Řekl, jim Mojžíš: „Vrhněte na zem, co máte k vrhání.“ |
فَأَلْقَوْا حِبَالَهُمْ وَعِصِيَّهُمْ وَقَالُوا بِعِزَّةِ فِرْعَوْنَ إِنَّا لَنَحْنُ الْغَالِبُونَ (44) I vrhli na zem provazy své a hole své a řekli: „Při moci Faraonově, myť zajisté jsme vítěznými!“ |
فَأَلْقَىٰ مُوسَىٰ عَصَاهُ فَإِذَا هِيَ تَلْقَفُ مَا يَأْفِكُونَ (45) I vrhl Mojžíš na zem hůl svou a požrala jich divy vylhané |
فَأُلْقِيَ السَّحَرَةُ سَاجِدِينَ (46) Tehdy padli kouzelníci úctou na tváře své |
قَالُوا آمَنَّا بِرَبِّ الْعَالَمِينَ (47) a řekli: „Uvěřili jsme v Pána veškerenstva |
رَبِّ مُوسَىٰ وَهَارُونَ (48) Pána Mojžíše a Árona.“ |
قَالَ آمَنتُمْ لَهُ قَبْلَ أَنْ آذَنَ لَكُمْ ۖ إِنَّهُ لَكَبِيرُكُمُ الَّذِي عَلَّمَكُمُ السِّحْرَ فَلَسَوْفَ تَعْلَمُونَ ۚ لَأُقَطِّعَنَّ أَيْدِيَكُمْ وَأَرْجُلَكُم مِّنْ خِلَافٍ وَلَأُصَلِّبَنَّكُمْ أَجْمَعِينَ (49) Řekl (Farao): „Zdaž uvěřili jste v něho dříve, než dovolil jsem vám? Tenť zajisté jest náčelníkem vaším, jenž naučil vás kouzlům — a dobře seznáte (moc moji): dojista pak dám uřezati vám ruce i nohy pokřižmo a dám ukřižovati všechny vás.“ |
قَالُوا لَا ضَيْرَ ۖ إِنَّا إِلَىٰ رَبِّنَا مُنقَلِبُونَ (50) Řekli: „To neuškodí nám, neb v pravdě k Pánu svému navrátíme se |
إِنَّا نَطْمَعُ أَن يَغْفِرَ لَنَا رَبُّنَا خَطَايَانَا أَن كُنَّا أَوَّلَ الْمُؤْمِنِينَ (51) Zajisté přejeme si, aby odpustil nám Pán náš hříchy naše, neb my byli jsme prvními z věřících.“ |
۞ وَأَوْحَيْنَا إِلَىٰ مُوسَىٰ أَنْ أَسْرِ بِعِبَادِي إِنَّكُم مُّتَّبَعُونَ (52) I vnukli jsme Mojžíšovi: „Vyjdi za noci se služebníky mými: neb dojista pronásledováni budete.“ |
فَأَرْسَلَ فِرْعَوْنُ فِي الْمَدَائِنِ حَاشِرِينَ (53) A poslal Farao do měst shromažďovače |
إِنَّ هَٰؤُلَاءِ لَشِرْذِمَةٌ قَلِيلُونَ (54) řkoucí: „Onino (Israelští) jsou hrstka nepočetná |
وَإِنَّهُمْ لَنَا لَغَائِظُونَ (55) a rozzuřeni jsou proti nám |
وَإِنَّا لَجَمِيعٌ حَاذِرُونَ (56) my pak četní jsme a obezřetní.“ |
فَأَخْرَجْنَاهُم مِّن جَنَّاتٍ وَعُيُونٍ (57) Tak způsobili jsme, aby vyšli ze zahrad a od pramenů |
وَكُنُوزٍ وَمَقَامٍ كَرِيمٍ (58) a pokladů a bydlišť převzácných |
كَذَٰلِكَ وَأَوْرَثْنَاهَا بَنِي إِسْرَائِيلَ (59) tak (stalo se): a dali jsme vše to dědictvím synům Israele |
فَأَتْبَعُوهُم مُّشْرِقِينَ (60) Následovali je pak za jitra |
فَلَمَّا تَرَاءَى الْجَمْعَانِ قَالَ أَصْحَابُ مُوسَىٰ إِنَّا لَمُدْرَكُونَ (61) A když shlédli se navzájem oba vojové, řekli soudruzi Mojžíšovi: „Zajisté jsme teď dohoněni.“ |
قَالَ كَلَّا ۖ إِنَّ مَعِيَ رَبِّي سَيَهْدِينِ (62) Řekl: „Nikoliv: zajisté Pán můj se mnou jest a (dobře) povede mne.“ |
فَأَوْحَيْنَا إِلَىٰ مُوسَىٰ أَنِ اضْرِب بِّعَصَاكَ الْبَحْرَ ۖ فَانفَلَقَ فَكَانَ كُلُّ فِرْقٍ كَالطَّوْدِ الْعَظِيمِ (63) I vnukli jsme Mojžíšovi: „Udeř holí svou moře.“ I rozstouplo se a každá z obou částí zvedla se jak hora veliká |
وَأَزْلَفْنَا ثَمَّ الْآخَرِينَ (64) Poté pak dali jsme přiblížiti se oněm druhým |
وَأَنجَيْنَا مُوسَىٰ وَمَن مَّعَهُ أَجْمَعِينَ (65) A zachránili jsme Mojžíše a kdož s ním byli, všechny |
ثُمَّ أَغْرَقْنَا الْآخَرِينَ (66) poté pak potopili jsme ony druhé |
إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَةً ۖ وَمَا كَانَ أَكْثَرُهُم مُّؤْمِنِينَ (67) Zajisté v tomto jest znamení: však většina jich nevěří |
وَإِنَّ رَبَّكَ لَهُوَ الْعَزِيزُ الرَّحِيمُ (68) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný |
وَاتْلُ عَلَيْهِمْ نَبَأَ إِبْرَاهِيمَ (69) A předříkávej jim děje Abrahame |
إِذْ قَالَ لِأَبِيهِ وَقَوْمِهِ مَا تَعْبُدُونَ (70) když řekl otci svému i lidu svému: „Co uctíváte?“ |
قَالُوا نَعْبُدُ أَصْنَامًا فَنَظَلُّ لَهَا عَاكِفِينَ (71) Řekli: „Uctíváme modly a jsme jim stále oddáni.“ |
قَالَ هَلْ يَسْمَعُونَكُمْ إِذْ تَدْعُونَ (72) Řekl: „Zdaž slyší vás, když k nim voláte |
أَوْ يَنفَعُونَكُمْ أَوْ يَضُرُّونَ (73) Aneb prospěti vám mohou, či uškoditi?“ |
قَالُوا بَلْ وَجَدْنَا آبَاءَنَا كَذَٰلِكَ يَفْعَلُونَ (74) Řekli: „Nikoliv, však shledali jsme otce své již takto činící.“ |
قَالَ أَفَرَأَيْتُم مَّا كُنتُمْ تَعْبُدُونَ (75) Řekl: „Co míníte? To, co uctívali jste |
أَنتُمْ وَآبَاؤُكُمُ الْأَقْدَمُونَ (76) a co uctívali otcové již vaši předešlí |
فَإِنَّهُمْ عَدُوٌّ لِّي إِلَّا رَبَّ الْعَالَمِينَ (77) (modly ty) mne nepřáteli jsou: (není Boha), kromě Pána veškerenstva |
الَّذِي خَلَقَنِي فَهُوَ يَهْدِينِ (78) jenž stvořil mne a jenž vede mne (pravou cestou) |
وَالَّذِي هُوَ يُطْعِمُنِي وَيَسْقِينِ (79) jenž krmí mne i napájí mne |
وَإِذَا مَرِضْتُ فَهُوَ يَشْفِينِ (80) a když onemocním, uzdraví mne |
وَالَّذِي يُمِيتُنِي ثُمَّ يُحْيِينِ (81) jenž mi dá zemřít a pak vzkřísí mne |
وَالَّذِي أَطْمَعُ أَن يَغْفِرَ لِي خَطِيئَتِي يَوْمَ الدِّينِ (82) a jenž přeji si, aby odpustil mi hříchy mé v den soudný |
رَبِّ هَبْ لِي حُكْمًا وَأَلْحِقْنِي بِالصَّالِحِينَ (83) Pane můj, dej mi soudnost a připoj mne ke spravedlivým |
وَاجْعَل لِّي لِسَانَ صِدْقٍ فِي الْآخِرِينَ (84) a dej mi pověst pravdomluvnosti u pokolení příštích |
وَاجْعَلْنِي مِن وَرَثَةِ جَنَّةِ النَّعِيمِ (85) a dej mi podíl na dědictví zahrady rozkoše |
وَاغْفِرْ لِأَبِي إِنَّهُ كَانَ مِنَ الضَّالِّينَ (86) a odpusť otci mému, že byl jedním z bloudících |
وَلَا تُخْزِنِي يَوْمَ يُبْعَثُونَ (87) a nepotup mne v den kdy vzkříšeni budou |
يَوْمَ لَا يَنفَعُ مَالٌ وَلَا بَنُونَ (88) v den, kdy neprospějí nikomu statky, aniž děti |
إِلَّا مَنْ أَتَى اللَّهَ بِقَلْبٍ سَلِيمٍ (89) vyjma toho, kdož přijde k Bohu se srdcem zdravým |
وَأُزْلِفَتِ الْجَنَّةُ لِلْمُتَّقِينَ (90) a kdy přiblížen bude ráj k bohabojným |
وَبُرِّزَتِ الْجَحِيمُ لِلْغَاوِينَ (91) a představeno bude peklo svedeným |
وَقِيلَ لَهُمْ أَيْنَ مَا كُنتُمْ تَعْبُدُونَ (92) a řečeno jim bude: „Kde jest to, co uctívali jste |
مِن دُونِ اللَّهِ هَلْ يَنصُرُونَكُمْ أَوْ يَنتَصِرُونَ (93) vedle Boha? Zdaž mohou pomoci vám, aneb pomoci sobě samým |
فَكُبْكِبُوا فِيهَا هُمْ وَالْغَاوُونَ (94) A vmeteni budou v ně oni i (jimi) svedení |
وَجُنُودُ إِبْلِيسَ أَجْمَعُونَ (95) a vojska Iblísova veškerá |
قَالُوا وَهُمْ فِيهَا يَخْتَصِمُونَ (96) Řeknou, odporujíce si v pekle navzájem |
تَاللَّهِ إِن كُنَّا لَفِي ضَلَالٍ مُّبِينٍ (97) „Při Bohu. zajisté byli jsme v bludu zjevném |
إِذْ نُسَوِّيكُم بِرَبِّ الْعَالَمِينَ (98) když stavěli jsme vás na roveň Pánu veškerenstva |
وَمَا أَضَلَّنَا إِلَّا الْمُجْرِمُونَ (99) kdo jiný svedl nás, než provinilci |
فَمَا لَنَا مِن شَافِعِينَ (100) A není nám přímluvců |
وَلَا صَدِيقٍ حَمِيمٍ (101) aniž přítele účinlivého |
فَلَوْ أَنَّ لَنَا كَرَّةً فَنَكُونَ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ (102) a kdyby bylo nám návratu, tehdy jistě byli bychom z věřících!“ |
إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَةً ۖ وَمَا كَانَ أَكْثَرُهُم مُّؤْمِنِينَ (103) Zajisté, v tomto jsou znamení: však většina jich nevěří |
وَإِنَّ رَبَّكَ لَهُوَ الْعَزِيزُ الرَّحِيمُ (104) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný |
كَذَّبَتْ قَوْمُ نُوحٍ الْمُرْسَلِينَ (105) Lid Noemův též nazval lháři posly své |
إِذْ قَالَ لَهُمْ أَخُوهُمْ نُوحٌ أَلَا تَتَّقُونَ (106) když řekl jim bratr jejich Noe: „Což nebudete báti se Boha |
إِنِّي لَكُمْ رَسُولٌ أَمِينٌ (107) Jáť pak jsem vám poslem důvěryhodným |
فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطِيعُونِ (108) pročež bojte se Boha a poslechněte mne |
وَمَا أَسْأَلُكُمْ عَلَيْهِ مِنْ أَجْرٍ ۖ إِنْ أَجْرِيَ إِلَّا عَلَىٰ رَبِّ الْعَالَمِينَ (109) Nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva |
فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطِيعُونِ (110) pročež bojte se Boha a poslechněte mne.“ |
۞ قَالُوا أَنُؤْمِنُ لَكَ وَاتَّبَعَكَ الْأَرْذَلُونَ (111) Řekli: „Zdaž věřit tobě budeme, když následují tě jen nejsprostší?“ |
قَالَ وَمَا عِلْمِي بِمَا كَانُوا يَعْمَلُونَ (112) Řekl: „Co vím o tom, co oni dělali |
إِنْ حِسَابُهُمْ إِلَّا عَلَىٰ رَبِّي ۖ لَوْ تَشْعُرُونَ (113) Súčtování s nimi jest na Pánu mém — kéž byste tomu rozuměli |
وَمَا أَنَا بِطَارِدِ الْمُؤْمِنِينَ (114) Já přece neodstrčím těch, kdož věří |
إِنْ أَنَا إِلَّا نَذِيرٌ مُّبِينٌ (115) neb jsem jen varovatelem zjevným.“ |
قَالُوا لَئِن لَّمْ تَنتَهِ يَا نُوحُ لَتَكُونَنَّ مِنَ الْمَرْجُومِينَ (116) Řekli: „Nepřestaneš-li, Noe, dojista budeš jedním z ukamenovaných.“ |
قَالَ رَبِّ إِنَّ قَوْمِي كَذَّبُونِ (117) Řekl: „Pane můj, věru lid můj lhářem nazval mne |
فَافْتَحْ بَيْنِي وَبَيْنَهُمْ فَتْحًا وَنَجِّنِي وَمَن مَّعِيَ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ (118) Rozhodni tedy mezi mnou a jimi jasným rozhodnutím a zachraň mne, jakož i ty, kdož se mnou jsou z věřících.“ |
فَأَنجَيْنَاهُ وَمَن مَّعَهُ فِي الْفُلْكِ الْمَشْحُونِ (119) I zachránili jsme jej a kdož byli s ním, v arše přeplněné |
ثُمَّ أَغْرَقْنَا بَعْدُ الْبَاقِينَ (120) poté pak potopili jsme všechny zůstavší |
إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَةً ۖ وَمَا كَانَ أَكْثَرُهُم مُّؤْمِنِينَ (121) Zajisté v tomto jest znamení; však většina jich nevěří |
وَإِنَّ رَبَّكَ لَهُوَ الْعَزِيزُ الرَّحِيمُ (122) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný |
كَذَّبَتْ عَادٌ الْمُرْسَلِينَ (123) Též (kmen) 'Ád lháři nazval posly své |
إِذْ قَالَ لَهُمْ أَخُوهُمْ هُودٌ أَلَا تَتَّقُونَ (124) když řekl jim bratr jejich Húd: „Což nebudete báti se Boha |
إِنِّي لَكُمْ رَسُولٌ أَمِينٌ (125) Jáť pak jsem vám poslem důvěryhodným |
فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطِيعُونِ (126) ať pročež bojte se Boha a poslechněte mne |
وَمَا أَسْأَلُكُمْ عَلَيْهِ مِنْ أَجْرٍ ۖ إِنْ أَجْرِيَ إِلَّا عَلَىٰ رَبِّ الْعَالَمِينَ (127) Nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva |
أَتَبْنُونَ بِكُلِّ رِيعٍ آيَةً تَعْبَثُونَ (128) Zdaž stavěti budete na všech pahrbcích znamení pro kratochvíli |
وَتَتَّخِذُونَ مَصَانِعَ لَعَلَّكُمْ تَخْلُدُونَ (129) A činiti si budete stavby jako by pro věčné obývání |
وَإِذَا بَطَشْتُم بَطَشْتُمْ جَبَّارِينَ (130) A když vládnete, vládnete jako utiskovatelé |
فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطِيعُونِ (131) I bojte se Boha a poslechněte mne |
وَاتَّقُوا الَّذِي أَمَدَّكُم بِمَا تَعْلَمُونَ (132) A bojte se toho, jenž rozhojnil vás v tom, co víte |
أَمَدَّكُم بِأَنْعَامٍ وَبَنِينَ (133) a rozhojnil vás v dobytčatech a dětech |
وَجَنَّاتٍ وَعُيُونٍ (134) a v zahradách a pramenech |
إِنِّي أَخَافُ عَلَيْكُمْ عَذَابَ يَوْمٍ عَظِيمٍ (135) jáť bojím se pro vás trestu dne velkého.“ |
قَالُوا سَوَاءٌ عَلَيْنَا أَوَعَظْتَ أَمْ لَمْ تَكُن مِّنَ الْوَاعِظِينَ (136) Řekli: „Nám jedno jest, varuješ-li nás, aneb nejsi-li varovatelem |
إِنْ هَٰذَا إِلَّا خُلُقُ الْأَوَّلِينَ (137) toto jsou pouze báchorky starých |
وَمَا نَحْنُ بِمُعَذَّبِينَ (138) a my nebudeme ztrestáni.“ |
فَكَذَّبُوهُ فَأَهْلَكْنَاهُمْ ۗ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَةً ۖ وَمَا كَانَ أَكْثَرُهُم مُّؤْمِنِينَ (139) A lhářem nazvali jej i zahladili jsme je: zajisté v tomto jest znamení; však většina jich nevěří |
وَإِنَّ رَبَّكَ لَهُوَ الْعَزِيزُ الرَّحِيمُ (140) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný |
كَذَّبَتْ ثَمُودُ الْمُرْسَلِينَ (141) Též (kmen) Tsemúd lháři posly nazval |
إِذْ قَالَ لَهُمْ أَخُوهُمْ صَالِحٌ أَلَا تَتَّقُونَ (142) když řekl jim bratr jejich Sálih: „Což nebudete báti se Boha“ |
إِنِّي لَكُمْ رَسُولٌ أَمِينٌ (143) Jáť zajisté jsem vám poslem důvěryhodným |
فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطِيعُونِ (144) pročež bojte se Boha a poslechněte mne |
وَمَا أَسْأَلُكُمْ عَلَيْهِ مِنْ أَجْرٍ ۖ إِنْ أَجْرِيَ إِلَّا عَلَىٰ رَبِّ الْعَالَمِينَ (145) A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva |
أَتُتْرَكُونَ فِي مَا هَاهُنَا آمِنِينَ (146) Zdaž ponecháni budete v tom, co máte zde, v bezpečí |
فِي جَنَّاتٍ وَعُيُونٍ (147) V zahradách a u zřídel |
وَزُرُوعٍ وَنَخْلٍ طَلْعُهَا هَضِيمٌ (148) a polností a datlovníků, větví, štíhlých |
وَتَنْحِتُونَ مِنَ الْجِبَالِ بُيُوتًا فَارِهِينَ (149) a vytesávati budete si v horách domy dovedně |
فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطِيعُونِ (150) I bojte se Boha a poslechněte mne |
وَلَا تُطِيعُوا أَمْرَ الْمُسْرِفِينَ (151) a neposlouchejte nařízení výstředníků |
الَّذِينَ يُفْسِدُونَ فِي الْأَرْضِ وَلَا يُصْلِحُونَ (152) kteří pohoršují zemi a nepolepšují ji.“ |
قَالُوا إِنَّمَا أَنتَ مِنَ الْمُسَحَّرِينَ (153) Řekli: „Tys pouze jedním z očarovaných |
مَا أَنتَ إِلَّا بَشَرٌ مِّثْلُنَا فَأْتِ بِآيَةٍ إِن كُنتَ مِنَ الصَّادِقِينَ (154) jsi pouze člověk, jako my: pročež předveď nám znamení, jsi-li z pravdomluvných.“ |
قَالَ هَٰذِهِ نَاقَةٌ لَّهَا شِرْبٌ وَلَكُمْ شِرْبُ يَوْمٍ مَّعْلُومٍ (155) Řekl: „Tato velbloudice (bude jím): jí patřiti bude napití a vám patřiti bude napití ob den určený |
وَلَا تَمَسُّوهَا بِسُوءٍ فَيَأْخُذَكُمْ عَذَابُ يَوْمٍ عَظِيمٍ (156) Však nepřičiňte jí zlého, jinak zachvátí vás trest dne velkého.“ |
فَعَقَرُوهَا فَأَصْبَحُوا نَادِمِينَ (157) Nicméně přeřezali žíly jí a litovali toho zrána |
فَأَخَذَهُمُ الْعَذَابُ ۗ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَةً ۖ وَمَا كَانَ أَكْثَرُهُم مُّؤْمِنِينَ (158) neboť zachvátil je trest. Zajisté v tomto jest znamení: však většina jich nevěří |
وَإِنَّ رَبَّكَ لَهُوَ الْعَزِيزُ الرَّحِيمُ (159) ale Pán tvůj mocný jest a slitovný |
كَذَّبَتْ قَوْمُ لُوطٍ الْمُرْسَلِينَ (160) Lháři nazval lid Lotův posly své |
إِذْ قَالَ لَهُمْ أَخُوهُمْ لُوطٌ أَلَا تَتَّقُونَ (161) když řekl jim bratr jejich Lot: „Což nebudete báti se Boha |
إِنِّي لَكُمْ رَسُولٌ أَمِينٌ (162) Jáť jsem vám poslem důvěryhodným |
فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطِيعُونِ (163) pročež bojte se Boha a poslechněte mne |
وَمَا أَسْأَلُكُمْ عَلَيْهِ مِنْ أَجْرٍ ۖ إِنْ أَجْرِيَ إِلَّا عَلَىٰ رَبِّ الْعَالَمِينَ (164) A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva |
أَتَأْتُونَ الذُّكْرَانَ مِنَ الْعَالَمِينَ (165) Zdaž vcházeti budete k mužům, z tvorstva veškerého |
وَتَذَرُونَ مَا خَلَقَ لَكُمْ رَبُّكُم مِّنْ أَزْوَاجِكُم ۚ بَلْ أَنتُمْ قَوْمٌ عَادُونَ (166) A zanecháte, co Bůh stvořil vám za manželky? Opravdu jste lidem chybujícím!“ |
قَالُوا لَئِن لَّمْ تَنتَهِ يَا لُوطُ لَتَكُونَنَّ مِنَ الْمُخْرَجِينَ (167) Řekli: „Nezanecháš-li této řeči, Lote, zajisté budeš jedním z vyhnanců.“ |
قَالَ إِنِّي لِعَمَلِكُم مِّنَ الْقَالِينَ (168) Řekl: „Jáť činů vašich hrozím se |
رَبِّ نَجِّنِي وَأَهْلِي مِمَّا يَعْمَلُونَ (169) Pane můj, spas mne a rodinu mou od toho, co činí tito:“ |
فَنَجَّيْنَاهُ وَأَهْلَهُ أَجْمَعِينَ (170) I zachránili jsme jej a rodinu jeho veškerou |
إِلَّا عَجُوزًا فِي الْغَابِرِينَ (171) vyjma stařeny, jež omeškala se |
ثُمَّ دَمَّرْنَا الْآخَرِينَ (172) a pak zahubili jsme všechny ostatní |
وَأَمْطَرْنَا عَلَيْهِم مَّطَرًا ۖ فَسَاءَ مَطَرُ الْمُنذَرِينَ (173) A dštili jsme na ně deštěm, a špatný to byl déšť pro ty, jež varovali jsme |
إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَةً ۖ وَمَا كَانَ أَكْثَرُهُم مُّؤْمِنِينَ (174) Zajisté znamení jest v tomto: však většina jich nevěří |
وَإِنَّ رَبَّكَ لَهُوَ الْعَزِيزُ الرَّحِيمُ (175) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný |
كَذَّبَ أَصْحَابُ الْأَيْكَةِ الْمُرْسَلِينَ (176) Též obyvatelé hvozdu (Madianského) lháři nazvali posly své |
إِذْ قَالَ لَهُمْ شُعَيْبٌ أَلَا تَتَّقُونَ (177) když řekl jim Šu'ejb: „Což nebudete báti se Boha |
إِنِّي لَكُمْ رَسُولٌ أَمِينٌ (178) Jáť jsem vám poslem důvěryhodným |
فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطِيعُونِ (179) pročež bojte se Boha a poslechněte mne |
وَمَا أَسْأَلُكُمْ عَلَيْهِ مِنْ أَجْرٍ ۖ إِنْ أَجْرِيَ إِلَّا عَلَىٰ رَبِّ الْعَالَمِينَ (180) A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva |
۞ أَوْفُوا الْكَيْلَ وَلَا تَكُونُوا مِنَ الْمُخْسِرِينَ (181) Dodržujte správnou míru a nebuďte z těch, kdož na ní utrhují |
وَزِنُوا بِالْقِسْطَاسِ الْمُسْتَقِيمِ (182) važte dle spravedlnosti přímé |
وَلَا تَبْخَسُوا النَّاسَ أَشْيَاءَهُمْ وَلَا تَعْثَوْا فِي الْأَرْضِ مُفْسِدِينَ (183) a neokrádejte lidi o věci jejich, aniž prostopášnostmi pohoršujte zemi |
وَاتَّقُوا الَّذِي خَلَقَكُمْ وَالْجِبِلَّةَ الْأَوَّلِينَ (184) a bojte se toho, jenž stvořil vás i pokolení předešlá.“ |
قَالُوا إِنَّمَا أَنتَ مِنَ الْمُسَحَّرِينَ (185) Řekli: „Ty zajisté's jen jedním z očarovaných |
وَمَا أَنتَ إِلَّا بَشَرٌ مِّثْلُنَا وَإِن نَّظُنُّكَ لَمِنَ الْكَاذِبِينَ (186) A tys jen člověk, jako my; a my považujeme tě za jednoho z prolhaných |
فَأَسْقِطْ عَلَيْنَا كِسَفًا مِّنَ السَّمَاءِ إِن كُنتَ مِنَ الصَّادِقِينَ (187) dej spadnouti na nás kus nebe, jsi-li pravdomluvným.“ |
قَالَ رَبِّي أَعْلَمُ بِمَا تَعْمَلُونَ (188) Řekl: „Pán můj nejlépe ví o tom, co činíte.“ |
فَكَذَّبُوهُ فَأَخَذَهُمْ عَذَابُ يَوْمِ الظُّلَّةِ ۚ إِنَّهُ كَانَ عَذَابَ يَوْمٍ عَظِيمٍ (189) Tak lhářem nazvali jej: i zachvátil je trest dne mračného: zajistéť byl to trest dne velkého |
إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَةً ۖ وَمَا كَانَ أَكْثَرُهُم مُّؤْمِنِينَ (190) Zajisté znamení jest v tomto, však většina jich nevěří |
وَإِنَّ رَبَّكَ لَهُوَ الْعَزِيزُ الرَّحِيمُ (191) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný |
وَإِنَّهُ لَتَنزِيلُ رَبِّ الْعَالَمِينَ (192) A tento (Korán) zajisté jest sesláním od Pána veškerenstva |
نَزَلَ بِهِ الرُّوحُ الْأَمِينُ (193) sestoupil s ním dolů duch věrný |
عَلَىٰ قَلْبِكَ لِتَكُونَ مِنَ الْمُنذِرِينَ (194) na srdce tvé, abys byl jedním z varovatelů |
بِلِسَانٍ عَرَبِيٍّ مُّبِينٍ (195) v jazyku jasném arabském |
وَإِنَّهُ لَفِي زُبُرِ الْأَوَّلِينَ (196) Onť zajisté předpověděn jest v Písmech předešlých |
أَوَلَمْ يَكُن لَّهُمْ آيَةً أَن يَعْلَمَهُ عُلَمَاءُ بَنِي إِسْرَائِيلَ (197) což není to znamením pro ně, že věděli o něm již učení ze synů Israele |
وَلَوْ نَزَّلْنَاهُ عَلَىٰ بَعْضِ الْأَعْجَمِينَ (198) A kdybychom byli seslali jej na některého z cizinců |
فَقَرَأَهُ عَلَيْهِم مَّا كَانُوا بِهِ مُؤْمِنِينَ (199) a byl by četl jim jej, nebyli by bývali v něj věřili |
كَذَٰلِكَ سَلَكْنَاهُ فِي قُلُوبِ الْمُجْرِمِينَ (200) A takovýmto způsobem uvedli jsme jej do srdcí provinilců |
لَا يُؤْمِنُونَ بِهِ حَتَّىٰ يَرَوُا الْعَذَابَ الْأَلِيمَ (201) že neuvěří v něj, dokud neshlédnou trest svůj bolestný |
فَيَأْتِيَهُم بَغْتَةً وَهُمْ لَا يَشْعُرُونَ (202) a přijde na ně znenadání, aniž by tušili |
فَيَقُولُوا هَلْ نَحْنُ مُنظَرُونَ (203) Tehdy řeknou: „Může nám býti poshověno?“ |
أَفَبِعَذَابِنَا يَسْتَعْجِلُونَ (204) Zdaž tedy budou chtíti (nyní), aby uspíšen byl trest náš |
أَفَرَأَيْتَ إِن مَّتَّعْنَاهُمْ سِنِينَ (205) Co míníš? Popřejeme-li jim radostí světa po léta |
ثُمَّ جَاءَهُم مَّا كَانُوا يُوعَدُونَ (206) a pak přijde na ně, co bylo jim slíbeno |
مَا أَغْنَىٰ عَنْهُم مَّا كَانُوا يُمَتَّعُونَ (207) co prospěje jim to, z čeho se byli radovali |
وَمَا أَهْلَكْنَا مِن قَرْيَةٍ إِلَّا لَهَا مُنذِرُونَ (208) Ale nezahladili jsme města, aniž by bylo mělo své varovatele |
ذِكْرَىٰ وَمَا كُنَّا ظَالِمِينَ (209) k napomenutí: myť zajisté nebyli jsme křivditeli |
وَمَا تَنَزَّلَتْ بِهِ الشَّيَاطِينُ (210) Nesestoupili pak (s Koránem) zlí duchové |
وَمَا يَنبَغِي لَهُمْ وَمَا يَسْتَطِيعُونَ (211) a nepříslušelo jim to, aniž byli s to tak učiniti |
إِنَّهُمْ عَنِ السَّمْعِ لَمَعْزُولُونَ (212) neb oni od slyšení jeho jsou vzdáleni |
فَلَا تَدْعُ مَعَ اللَّهِ إِلَٰهًا آخَرَ فَتَكُونَ مِنَ الْمُعَذَّبِينَ (213) I nevzývej spolu s Bohem boha jiného, abys nebyl jedním z trestaných |
وَأَنذِرْ عَشِيرَتَكَ الْأَقْرَبِينَ (214) a varuj příbuzné své nejbližší |
وَاخْفِضْ جَنَاحَكَ لِمَنِ اتَّبَعَكَ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ (215) a stři křídlo své ochrany nad těmi, již následují tě z věřících |
فَإِنْ عَصَوْكَ فَقُلْ إِنِّي بَرِيءٌ مِّمَّا تَعْمَلُونَ (216) A když neposlechnou tě, rci: „Jáť zajisté prost jsem viny na tom, co činíte,“ |
وَتَوَكَّلْ عَلَى الْعَزِيزِ الرَّحِيمِ (217) spoléhej na Mocného, Slitovného |
الَّذِي يَرَاكَ حِينَ تَقُومُ (218) jenž vidí tě, když vstáváš k modlitbě |
وَتَقَلُّبَكَ فِي السَّاجِدِينَ (219) jakož i chování tvé mezi těmi, kdož uctívají jej |
إِنَّهُ هُوَ السَّمِيعُ الْعَلِيمُ (220) neboť on všeslyšící a vševědoucí jest |
هَلْ أُنَبِّئُكُمْ عَلَىٰ مَن تَنَزَّلُ الشَّيَاطِينُ (221) Oznámím vám, na koho sestupují zlí duchové |
تَنَزَّلُ عَلَىٰ كُلِّ أَفَّاكٍ أَثِيمٍ (222) Sestupují na všechny prolhance hříšné |
يُلْقُونَ السَّمْعَ وَأَكْثَرُهُمْ كَاذِبُونَ (223) kteří házejí (do vzduchu věci) z doslechu a vět šina jich lháři jsou |
وَالشُّعَرَاءُ يَتَّبِعُهُمُ الْغَاوُونَ (224) a BÁSNÍCI, jež následují (jimi) zvábení |
أَلَمْ تَرَ أَنَّهُمْ فِي كُلِّ وَادٍ يَهِيمُونَ (225) zdaž nevidíš, že bloudí po všech údolích |
وَأَنَّهُمْ يَقُولُونَ مَا لَا يَفْعَلُونَ (226) A že říkají, co nečiní |
إِلَّا الَّذِينَ آمَنُوا وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ وَذَكَرُوا اللَّهَ كَثِيرًا وَانتَصَرُوا مِن بَعْدِ مَا ظُلِمُوا ۗ وَسَيَعْلَمُ الَّذِينَ ظَلَمُوا أَيَّ مُنقَلَبٍ يَنقَلِبُونَ (227) Vyjma těch, kteří uvěřili a konají dobré skutky a vzpomínají často Boha a hájí se poté, když bylo jim ukřivděno: a seznají křivditelé, jakým zvrácením budou zvráceni |