طس ۚ تِلْكَ آيَاتُ الْقُرْآنِ وَكِتَابٍ مُّبِينٍ (1)
Tá. Sín. Tato jsou znamení Koránu a Knihy zjevné |
هُدًى وَبُشْرَىٰ لِلْمُؤْمِنِينَ (2)
(dobré) vedení a radostná zvěst věřícím |
الَّذِينَ يُقِيمُونَ الصَّلَاةَ وَيُؤْتُونَ الزَّكَاةَ وَهُم بِالْآخِرَةِ هُمْ يُوقِنُونَ (3)
kteří zachovávají modlitbu a dávají (povinnou) almužnu a pevně věří v život budoucí |
إِنَّ الَّذِينَ لَا يُؤْمِنُونَ بِالْآخِرَةِ زَيَّنَّا لَهُمْ أَعْمَالَهُمْ فَهُمْ يَعْمَهُونَ (4)
Zajisté pak těm, kdož nevěří v život budoucí, zkrášlili jsme skutky jejich, takže (bez vodítka) bloudí |
أُولَٰئِكَ الَّذِينَ لَهُمْ سُوءُ الْعَذَابِ وَهُمْ فِي الْآخِرَةِ هُمُ الْأَخْسَرُونَ (5)
Těmto schystán jest trest nejhorší a tito největší utrpí v životě budoucím ztrátu |
وَإِنَّكَ لَتُلَقَّى الْقُرْآنَ مِن لَّدُنْ حَكِيمٍ عَلِيمٍ (6)
Zajisté pak obdržel's Korán od Moudrého, Vševědoucího |
إِذْ قَالَ مُوسَىٰ لِأَهْلِهِ إِنِّي آنَسْتُ نَارًا سَآتِيكُم مِّنْهَا بِخَبَرٍ أَوْ آتِيكُم بِشِهَابٍ قَبَسٍ لَّعَلَّكُمْ تَصْطَلُونَ (7)
(Pomni), když řekl Mojžíš rodině své: „Zajistéť shlédl jsem oheň; půjdu a přinesu vám o něm zprávu a přinesu vám louč planoucí, abyste se možná od ní ohřáli.“ |
فَلَمَّا جَاءَهَا نُودِيَ أَن بُورِكَ مَن فِي النَّارِ وَمَنْ حَوْلَهَا وَسُبْحَانَ اللَّهِ رَبِّ الْعَالَمِينَ (8)
A když přišel k ohni, bylo naň zavoláno: Požehnán jest ten, jenž v ohni jest a jenž kol něho jest: a chvála budiž Bohu, Pánu veškerenstva |
يَا مُوسَىٰ إِنَّهُ أَنَا اللَّهُ الْعَزِيزُ الْحَكِيمُ (9)
Ó Mojžíši, to jsem já Bůh, Mocný, Moudrý |
وَأَلْقِ عَصَاكَ ۚ فَلَمَّا رَآهَا تَهْتَزُّ كَأَنَّهَا جَانٌّ وَلَّىٰ مُدْبِرًا وَلَمْ يُعَقِّبْ ۚ يَا مُوسَىٰ لَا تَخَفْ إِنِّي لَا يَخَافُ لَدَيَّ الْمُرْسَلُونَ (10)
Vrhni hůl svou na zem!“ A když Mojžíš viděl, že hýbala se, jako by byla hadem, obrátil se zády úprkem a nevracel se. „Neboj se, Mojžíši, není čeho báti se u mne poslům mým |
إِلَّا مَن ظَلَمَ ثُمَّ بَدَّلَ حُسْنًا بَعْدَ سُوءٍ فَإِنِّي غَفُورٌ رَّحِيمٌ (11)
vyjma těm, již spáchali nepravost, ale pak zaměnili zlo dobrem — jáť pak velký jsem v odpouštění, slitovný |
وَأَدْخِلْ يَدَكَ فِي جَيْبِكَ تَخْرُجْ بَيْضَاءَ مِنْ غَيْرِ سُوءٍ ۖ فِي تِسْعِ آيَاتٍ إِلَىٰ فِرْعَوْنَ وَقَوْمِهِ ۚ إِنَّهُمْ كَانُوا قَوْمًا فَاسِقِينَ (12)
Vlož ruku svou za ňadra svá a vytáhneš ji bílou, aniž by byla stižena nemocí. Toto bude jedním z devíti znamení pro Faraona a lid jeho, neboť v pravdě lid jest to pohoršlivý.“ |
فَلَمَّا جَاءَتْهُمْ آيَاتُنَا مُبْصِرَةً قَالُوا هَٰذَا سِحْرٌ مُّبِينٌ (13)
A když předvedena byla jim znamení naše jasně před zraky jejich, řekli: „Totoť jest kouzelnictví zjevné.“ |
وَجَحَدُوا بِهَا وَاسْتَيْقَنَتْهَا أَنفُسُهُمْ ظُلْمًا وَعُلُوًّا ۚ فَانظُرْ كَيْفَ كَانَ عَاقِبَةُ الْمُفْسِدِينَ (14)
A odmítali je ač v duších svých seznali pravdivost jich, z nepravosti a pýchy. A hle, jaký byl konec pohoršlivců |
وَلَقَدْ آتَيْنَا دَاوُودَ وَسُلَيْمَانَ عِلْمًا ۖ وَقَالَا الْحَمْدُ لِلَّهِ الَّذِي فَضَّلَنَا عَلَىٰ كَثِيرٍ مِّنْ عِبَادِهِ الْمُؤْمِنِينَ (15)
A (pomni, jak) když dali jsme Davidovi a Šalamounovi vědění, řekli: „Chvála budiž tomu, jenž vyznamenal nás nad mnohé ze služebníků svých věřících!“ |
وَوَرِثَ سُلَيْمَانُ دَاوُودَ ۖ وَقَالَ يَا أَيُّهَا النَّاسُ عُلِّمْنَا مَنطِقَ الطَّيْرِ وَأُوتِينَا مِن كُلِّ شَيْءٍ ۖ إِنَّ هَٰذَا لَهُوَ الْفَضْلُ الْمُبِينُ (16)
A dědil Šalamoun po Davidovi a řekl: „Ó lidé, byli jsme naučeni výřečnosti ptactva, a byli jsme obdařeni (podílem) ze všech věcí: totoť zajisté jest milost zjevná.“ |
وَحُشِرَ لِسُلَيْمَانَ جُنُودُهُ مِنَ الْجِنِّ وَالْإِنسِ وَالطَّيْرِ فَهُمْ يُوزَعُونَ (17)
I shromážděna byla kol Šalamouna vojska jeho, sestávající z Džinnů a lidí, jakož i ptactva a kráčela v oddílech |
حَتَّىٰ إِذَا أَتَوْا عَلَىٰ وَادِ النَّمْلِ قَالَتْ نَمْلَةٌ يَا أَيُّهَا النَّمْلُ ادْخُلُوا مَسَاكِنَكُمْ لَا يَحْطِمَنَّكُمْ سُلَيْمَانُ وَجُنُودُهُ وَهُمْ لَا يَشْعُرُونَ (18)
až došla do údolí MRAVENCŮ: i řekl jeden mravenec: „Ó mravenci, vstupte do obydlí svých, aby nezdeptal vás dojista Šalamoun s vojsky svými, aniž by toho tušili.“ |
فَتَبَسَّمَ ضَاحِكًا مِّن قَوْلِهَا وَقَالَ رَبِّ أَوْزِعْنِي أَنْ أَشْكُرَ نِعْمَتَكَ الَّتِي أَنْعَمْتَ عَلَيَّ وَعَلَىٰ وَالِدَيَّ وَأَنْ أَعْمَلَ صَالِحًا تَرْضَاهُ وَأَدْخِلْنِي بِرَحْمَتِكَ فِي عِبَادِكَ الصَّالِحِينَ (19)
A usmál se vesele Šalamoun nad řečí jeho a řekl: „Pane můj, ponukni mne, abych byl vděčným za dobrodiní tvé, kterým's požehnal mi a otci mému, a abych konal dobré skutky, v nichž měl bys zalíbení, a uveď mne z milosrdenství svého mezi služebníky svoje spravedlivé.“ |
وَتَفَقَّدَ الطَّيْرَ فَقَالَ مَا لِيَ لَا أَرَى الْهُدْهُدَ أَمْ كَانَ مِنَ الْغَائِبِينَ (20)
A přehlížel ptactvo a řekl: „Jak to přijde, že nevidím dudka? Což jest nepřítomen |
لَأُعَذِّبَنَّهُ عَذَابًا شَدِيدًا أَوْ لَأَذْبَحَنَّهُ أَوْ لَيَأْتِيَنِّي بِسُلْطَانٍ مُّبِينٍ (21)
Dojista ztrestám jej trestem přísným, aneb dojista zabiji jej, leda že by předvedl mi zmocnění zjevné.“ |
فَمَكَثَ غَيْرَ بَعِيدٍ فَقَالَ أَحَطتُ بِمَا لَمْ تُحِطْ بِهِ وَجِئْتُكَ مِن سَبَإٍ بِنَبَإٍ يَقِينٍ (22)
Však neomeškal se (dudek) na dlouho a přišel, řka: „Zvěděl jsem, co tys dosud nezvěděl: a přinesl jsem ti ze Saby novinu jistou |
إِنِّي وَجَدتُّ امْرَأَةً تَمْلِكُهُمْ وَأُوتِيَتْ مِن كُلِّ شَيْءٍ وَلَهَا عَرْشٌ عَظِيمٌ (23)
V pravdě nalezl jsem tam ženu vládnoucí jim, obdařenou podílem ze všech věcí, majitelku trůnu velkého |
وَجَدتُّهَا وَقَوْمَهَا يَسْجُدُونَ لِلشَّمْسِ مِن دُونِ اللَّهِ وَزَيَّنَ لَهُمُ الشَّيْطَانُ أَعْمَالَهُمْ فَصَدَّهُمْ عَنِ السَّبِيلِ فَهُمْ لَا يَهْتَدُونَ (24)
Shledal jsem, že ona i lid její klaní se slunci místo Bohu: neb Satan zkrášlil jim skutky jejich, a odvrátil je od stezky (pravé), takže nejsou (správně) vedeni |
أَلَّا يَسْجُدُوا لِلَّهِ الَّذِي يُخْرِجُ الْخَبْءَ فِي السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ وَيَعْلَمُ مَا تُخْفُونَ وَمَا تُعْلِنُونَ (25)
takže neklaní se Bohu, jenž na světlo přivádí tajnosti nebes i země a ví, co skrýváte i co veřejně přiznáváte |
اللَّهُ لَا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ رَبُّ الْعَرْشِ الْعَظِيمِ ۩ (26)
Bůh, není Boha kromě něho, jenž pánem jest trůnu velkého.“ |
۞ قَالَ سَنَنظُرُ أَصَدَقْتَ أَمْ كُنتَ مِنَ الْكَاذِبِينَ (27)
Řekl (Šalamoun): „Uvidíme, mluvil-lis pravdu, anebo byl's jedním z prolhaných |
اذْهَب بِّكِتَابِي هَٰذَا فَأَلْقِهْ إِلَيْهِمْ ثُمَّ تَوَلَّ عَنْهُمْ فَانظُرْ مَاذَا يَرْجِعُونَ (28)
Jdi s tímto listem mým a hoď jim jej dolů: pak odvrať se od nich a vyčkej, co odvětí.“ |
قَالَتْ يَا أَيُّهَا الْمَلَأُ إِنِّي أُلْقِيَ إِلَيَّ كِتَابٌ كَرِيمٌ (29)
Řekla (královna k předním lidu svého): „Pánové, byl mi hozen list vzácný |
إِنَّهُ مِن سُلَيْمَانَ وَإِنَّهُ بِسْمِ اللَّهِ الرَّحْمَٰنِ الرَّحِيمِ (30)
Jestiť od Šalamouna a zní: ‚Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného |
أَلَّا تَعْلُوا عَلَيَّ وَأْتُونِي مُسْلِمِينَ (31)
Nezdvihejte se proti mně, však přijďte ke mně, odevzdáni plně do vůle boží.‘“ |
قَالَتْ يَا أَيُّهَا الْمَلَأُ أَفْتُونِي فِي أَمْرِي مَا كُنتُ قَاطِعَةً أَمْرًا حَتَّىٰ تَشْهَدُونِ (32)
Řekla (dále): „Pánové, poraďte mi v mé věci: nerozhodnu ničeho ve věci, bez vašeho dosvědčení.“ |
قَالُوا نَحْنُ أُولُو قُوَّةٍ وَأُولُو بَأْسٍ شَدِيدٍ وَالْأَمْرُ إِلَيْكِ فَانظُرِي مَاذَا تَأْمُرِينَ (33)
Řekli: „Myť zajisté jsme obdařeni silou a udatenstvím mocným: však rozhodnutí věci jest na tobě, i viz sama, jak rozkážeš.“ |
قَالَتْ إِنَّ الْمُلُوكَ إِذَا دَخَلُوا قَرْيَةً أَفْسَدُوهَا وَجَعَلُوا أَعِزَّةَ أَهْلِهَا أَذِلَّةً ۖ وَكَذَٰلِكَ يَفْعَلُونَ (34)
Řekla: „Zajisté králové, když vstupují do města, ztropí spoušť v něm a činí nejmocnější lidu jeho nejbídnějšími: takto jednají |
وَإِنِّي مُرْسِلَةٌ إِلَيْهِم بِهَدِيَّةٍ فَنَاظِرَةٌ بِمَ يَرْجِعُ الْمُرْسَلُونَ (35)
Pročež pošlu k těmto lidem dary a uvidím, s čím navrátí se poslové.“ |
فَلَمَّا جَاءَ سُلَيْمَانَ قَالَ أَتُمِدُّونَنِ بِمَالٍ فَمَا آتَانِيَ اللَّهُ خَيْرٌ مِّمَّا آتَاكُم بَلْ أَنتُم بِهَدِيَّتِكُمْ تَفْرَحُونَ (36)
A když přišel (posel) k Šalamounovi, řekl tento: „Vy tedy chcete rozhojniti mne ve jmění, když co Bůh dal mi lepší jest toho, co dal vám? Nicméně vy v darech svých shledáváte velkou radost |
ارْجِعْ إِلَيْهِمْ فَلَنَأْتِيَنَّهُم بِجُنُودٍ لَّا قِبَلَ لَهُم بِهَا وَلَنُخْرِجَنَّهُم مِّنْهَا أَذِلَّةً وَهُمْ صَاغِرُونَ (37)
Vrať se ke svým: myť pak dojista přijdeme na ně s vojsky, jimž nebudou moci postavit se na odpor a dojista vypudíme je ze země jejich zbědnělé a ponížené.“ |
قَالَ يَا أَيُّهَا الْمَلَأُ أَيُّكُمْ يَأْتِينِي بِعَرْشِهَا قَبْلَ أَن يَأْتُونِي مُسْلِمِينَ (38)
Řekl pak: „Pánové, který z vás přinese mi trůn její, dříve než lid její přijde ke mně, odevzdán do vůle boží?“ |
قَالَ عِفْرِيتٌ مِّنَ الْجِنِّ أَنَا آتِيكَ بِهِ قَبْلَ أَن تَقُومَ مِن مَّقَامِكَ ۖ وَإِنِّي عَلَيْهِ لَقَوِيٌّ أَمِينٌ (39)
Řekl 'Ifrít, jeden z Džinnů: „Já přinesu ti jej dříve, než zdvihneš se s místa svého: jáť jistě k tomu jsem dosti silný a spolehlivý.“ |
قَالَ الَّذِي عِندَهُ عِلْمٌ مِّنَ الْكِتَابِ أَنَا آتِيكَ بِهِ قَبْلَ أَن يَرْتَدَّ إِلَيْكَ طَرْفُكَ ۚ فَلَمَّا رَآهُ مُسْتَقِرًّا عِندَهُ قَالَ هَٰذَا مِن فَضْلِ رَبِّي لِيَبْلُوَنِي أَأَشْكُرُ أَمْ أَكْفُرُ ۖ وَمَن شَكَرَ فَإِنَّمَا يَشْكُرُ لِنَفْسِهِ ۖ وَمَن كَفَرَ فَإِنَّ رَبِّي غَنِيٌّ كَرِيمٌ (40)
Řekl ten, jenž měl znalost Knihy: „Já přinesu ti jej dříve, než v mrknutí setkají a rozevřou se víčka tvá.“ A když (Šalamoun) viděl trůn postavený před sebou, řekl: „Totoť jest z milosti Pána mého, aby vyzkoušel mne, jsem-li vděčný, aneb vzdorný: a kdo jest vděčný, jest jím ve prospěch vlastní duše. a kdo jest vzdorný — však Pán můj (dost) bohatý jest a štědrý!“ |
قَالَ نَكِّرُوا لَهَا عَرْشَهَا نَنظُرْ أَتَهْتَدِي أَمْ تَكُونُ مِنَ الَّذِينَ لَا يَهْتَدُونَ (41)
Řekl (dále): „Učiň jí nepoznatelným trůn její: uvidíme, je-li na stezce (pravé), aneb jest z těch, kteří nejsou vedeni stezkou (pravou).“ |
فَلَمَّا جَاءَتْ قِيلَ أَهَٰكَذَا عَرْشُكِ ۖ قَالَتْ كَأَنَّهُ هُوَ ۚ وَأُوتِينَا الْعِلْمَ مِن قَبْلِهَا وَكُنَّا مُسْلِمِينَ (42)
A když přišla (královna k němu) bylo jí řečeno: „Jest toto trůn tvůj?“ Řekla: „Vypadá jako on.“ Nám tedy dáno bylo vědění dříve, než jí a my patřili jsme k těm, kdož do vůle boží jsou odevzdáni |
وَصَدَّهَا مَا كَانَت تَّعْبُدُ مِن دُونِ اللَّهِ ۖ إِنَّهَا كَانَتْ مِن قَوْمٍ كَافِرِينَ (43)
Však odvrátilo ji od pravé cesty to, co uctívala na místě Boha, neboť byla z lidu nevěřícího |
قِيلَ لَهَا ادْخُلِي الصَّرْحَ ۖ فَلَمَّا رَأَتْهُ حَسِبَتْهُ لُجَّةً وَكَشَفَتْ عَن سَاقَيْهَا ۚ قَالَ إِنَّهُ صَرْحٌ مُّمَرَّدٌ مِّن قَوَارِيرَ ۗ قَالَتْ رَبِّ إِنِّي ظَلَمْتُ نَفْسِي وَأَسْلَمْتُ مَعَ سُلَيْمَانَ لِلَّهِ رَبِّ الْعَالَمِينَ (44)
Bylo jí řečeno: „Vejdi do paláce“ — a když viděla jej, domnívala se, že jest to jezero, i vykasala oděv na nohou svých. Řekl Šalamoun: „Jest to pouze palác vyložený křišťálem.“ Řekla: „Pane můj, křivdila jsem své vlastní duši: nyní pak jako Šalamoun, odevzdávám se do vůle Boha, Pána veškerenstva.“ |
وَلَقَدْ أَرْسَلْنَا إِلَىٰ ثَمُودَ أَخَاهُمْ صَالِحًا أَنِ اعْبُدُوا اللَّهَ فَإِذَا هُمْ فَرِيقَانِ يَخْتَصِمُونَ (45)
A (kdysi) poslali jsme ke kmeni Tsemúd bratra jejich Sáliha, (aby hlásal): „Uctívejte Boha“ — a tu rozdělili se na dva tábory navzájem si odporující |
قَالَ يَا قَوْمِ لِمَ تَسْتَعْجِلُونَ بِالسَّيِّئَةِ قَبْلَ الْحَسَنَةِ ۖ لَوْلَا تَسْتَغْفِرُونَ اللَّهَ لَعَلَّكُمْ تُرْحَمُونَ (46)
Řekl Sálih: „Lide můj, proč uspěšujete na sebe (příchod) zlého, raději než dobrého? Proč neprosíte za odpuštění Boha, abyste možná došli slitování?“ |
قَالُوا اطَّيَّرْنَا بِكَ وَبِمَن مَّعَكَ ۚ قَالَ طَائِرُكُمْ عِندَ اللَّهِ ۖ بَلْ أَنتُمْ قَوْمٌ تُفْتَنُونَ (47)
Řekli: „Ptakověštbou zkoumali jsme tebe, jakož i stoupence tvoje.“ Řekl: „Věštba osudu vašeho jest pouze u Boha: ano, vy jste lid, jenž má býti na zkoušku postaven.“ |
وَكَانَ فِي الْمَدِينَةِ تِسْعَةُ رَهْطٍ يُفْسِدُونَ فِي الْأَرْضِ وَلَا يُصْلِحُونَ (48)
A bylo ve městě devět lidí, již pohoršení páchali v zemi a nejednali spravedlivě |
قَالُوا تَقَاسَمُوا بِاللَّهِ لَنُبَيِّتَنَّهُ وَأَهْلَهُ ثُمَّ لَنَقُولَنَّ لِوَلِيِّهِ مَا شَهِدْنَا مَهْلِكَ أَهْلِهِ وَإِنَّا لَصَادِقُونَ (49)
Řekli: „Přisáhněte si navzájem při Bohu, že dojista přepadneme v noci jej a rodinu jeho a dojista pak řekneme mstiteli jeho: ‚Nebyli jsme svědky záhuby rodiny jeho a zajisté, že pravdu mluvíme.‘“ |
وَمَكَرُوا مَكْرًا وَمَكَرْنَا مَكْرًا وَهُمْ لَا يَشْعُرُونَ (50)
A kuli lest, však i my kuli jsme lest, aniž by toho byli tušili |
فَانظُرْ كَيْفَ كَانَ عَاقِبَةُ مَكْرِهِمْ أَنَّا دَمَّرْنَاهُمْ وَقَوْمَهُمْ أَجْمَعِينَ (51)
a hle, jaký byl konec jejich, myť zahubili jsme je, jakož i lid jejich veškeren |
فَتِلْكَ بُيُوتُهُمْ خَاوِيَةً بِمَا ظَلَمُوا ۗ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَةً لِّقَوْمٍ يَعْلَمُونَ (52)
A domy jejich nyní zpustošeni jsou za to, že nespravedlivě jednali: zajisté, že v tomto znamení jest pro lid rozumný |
وَأَنجَيْنَا الَّذِينَ آمَنُوا وَكَانُوا يَتَّقُونَ (53)
A zachránili jsme ty, kdož byli uvěřili a báli se Boha |
وَلُوطًا إِذْ قَالَ لِقَوْمِهِ أَتَأْتُونَ الْفَاحِشَةَ وَأَنتُمْ تُبْصِرُونَ (54)
A (poslali jsme) Lota tehdy, když řekl lidu svému: „Zdaž páchati budete smilstvo sami k tomu přihlížejíce |
أَئِنَّكُمْ لَتَأْتُونَ الرِّجَالَ شَهْوَةً مِّن دُونِ النِّسَاءِ ۚ بَلْ أَنتُمْ قَوْمٌ تَجْهَلُونَ (55)
A vcházeti k mužům z vášně, raději než k ženám? Ano, sbor jste nevědomců!“ |
۞ فَمَا كَانَ جَوَابَ قَوْمِهِ إِلَّا أَن قَالُوا أَخْرِجُوا آلَ لُوطٍ مِّن قَرْيَتِكُمْ ۖ إِنَّهُمْ أُنَاسٌ يَتَطَهَّرُونَ (56)
Však odpovědi lidu jeho bylo jedině, že řekli: „Vyžeňte rod Lotův z města svého, neb zajisté jsou to lidé příliš mravopočestní.“ |
فَأَنجَيْنَاهُ وَأَهْلَهُ إِلَّا امْرَأَتَهُ قَدَّرْنَاهَا مِنَ الْغَابِرِينَ (57)
I zachránili jsme jej a rodinu jeho, vyjma ženy jeho, jíž předurčili jsme, aby byla z omeškalých |
وَأَمْطَرْنَا عَلَيْهِم مَّطَرًا ۖ فَسَاءَ مَطَرُ الْمُنذَرِينَ (58)
A dštili jsme na ně deštěm: a zlý byl to déšť pro (marně) varované |
قُلِ الْحَمْدُ لِلَّهِ وَسَلَامٌ عَلَىٰ عِبَادِهِ الَّذِينَ اصْطَفَىٰ ۗ آللَّهُ خَيْرٌ أَمَّا يُشْرِكُونَ (59)
Rci: „Chvála Bohu a pokoj služebníkům jeho, jež vyvolil si! Jest lepší Bůh, aneb to, co s ním spolčují |
أَمَّنْ خَلَقَ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ وَأَنزَلَ لَكُم مِّنَ السَّمَاءِ مَاءً فَأَنبَتْنَا بِهِ حَدَائِقَ ذَاتَ بَهْجَةٍ مَّا كَانَ لَكُمْ أَن تُنبِتُوا شَجَرَهَا ۗ أَإِلَٰهٌ مَّعَ اللَّهِ ۚ بَلْ هُمْ قَوْمٌ يَعْدِلُونَ (60)
Ten, jenž stvořil nebe i zemi a sesílá vám s nebe vodu — a jí dali jsme vzrůsti zahradám smavé krásy: vám pak není dáno, abyste vzrůsti dali stromům jejich! Jest tedy bůh nějaký s Bohem? A přece (tito) lidé dávají mu rovné |
أَمَّن جَعَلَ الْأَرْضَ قَرَارًا وَجَعَلَ خِلَالَهَا أَنْهَارًا وَجَعَلَ لَهَا رَوَاسِيَ وَجَعَلَ بَيْنَ الْبَحْرَيْنِ حَاجِزًا ۗ أَإِلَٰهٌ مَّعَ اللَّهِ ۚ بَلْ أَكْثَرُهُمْ لَا يَعْلَمُونَ (61)
Ten, jenž učinil zemi pevnou, a učinil ve středu jejím řeky, a na vrchu jejím temena hor: a učinil mezi oběma moři přehradu: jest tedy bůh nějaký s Bohem? A přece většina jich není si toho vědoma |
أَمَّن يُجِيبُ الْمُضْطَرَّ إِذَا دَعَاهُ وَيَكْشِفُ السُّوءَ وَيَجْعَلُكُمْ خُلَفَاءَ الْأَرْضِ ۗ أَإِلَٰهٌ مَّعَ اللَّهِ ۚ قَلِيلًا مَّا تَذَكَّرُونَ (62)
Ten, jenž vyslyší stísněného, když volá k němu, a odnímá protivenství a učiní vás nástupci na zemi: jest tedy bůh nějaký s Bohem? Jak málo o tom přemítáte |
أَمَّن يَهْدِيكُمْ فِي ظُلُمَاتِ الْبَرِّ وَالْبَحْرِ وَمَن يُرْسِلُ الرِّيَاحَ بُشْرًا بَيْنَ يَدَيْ رَحْمَتِهِ ۗ أَإِلَٰهٌ مَّعَ اللَّهِ ۚ تَعَالَى اللَّهُ عَمَّا يُشْرِكُونَ (63)
Ten, jenž vede vás v temnotách souše a moře, a jenž posílá větry jako posly milosti své: jest tedy Bůh nějaký s Bohem? Bůh daleko povýšen jest nad to, co oni spolčují s ním |
أَمَّن يَبْدَأُ الْخَلْقَ ثُمَّ يُعِيدُهُ وَمَن يَرْزُقُكُم مِّنَ السَّمَاءِ وَالْأَرْضِ ۗ أَإِلَٰهٌ مَّعَ اللَّهِ ۚ قُلْ هَاتُوا بُرْهَانَكُمْ إِن كُنتُمْ صَادِقِينَ (64)
Ten, jenž dává počátek stvoření a pak dává mu navrátiti se: a jenž živí vás z (oblasti) nebe i země: jest tedy bůh nějaký s Bohem?“ Rci: „Předveďte důkaz svůj, jste-li pravdomluvnými!“ |
قُل لَّا يَعْلَمُ مَن فِي السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ الْغَيْبَ إِلَّا اللَّهُ ۚ وَمَا يَشْعُرُونَ أَيَّانَ يُبْعَثُونَ (65)
Rci: „Nikdo z těch, kdož na nebi jsou i na zemi, nezná věcí skrytých, vyjma Boha: a lidé nemají tušení, kdy vzkříšeni budou.“ |
بَلِ ادَّارَكَ عِلْمُهُمْ فِي الْآخِرَةِ ۚ بَلْ هُمْ فِي شَكٍّ مِّنْهَا ۖ بَلْ هُم مِّنْهَا عَمُونَ (66)
Ač mají jakés vědění o životě budoucím, přece jsou v pochybnostech o něm, přece vůči němu slepi jsou |
وَقَالَ الَّذِينَ كَفَرُوا أَإِذَا كُنَّا تُرَابًا وَآبَاؤُنَا أَئِنَّا لَمُخْرَجُونَ (67)
A říkají ti, kdož neuvěřili: „Zdaž až budeme my i otcové naši v prach obráceni, budeme (z hrobu) vyvedeni |
لَقَدْ وُعِدْنَا هَٰذَا نَحْنُ وَآبَاؤُنَا مِن قَبْلُ إِنْ هَٰذَا إِلَّا أَسَاطِيرُ الْأَوَّلِينَ (68)
To již slíbeno bylo nám i otcům našim dříve: však toto jsou jen, báchorky (pokolení) předešlých.“ |
قُلْ سِيرُوا فِي الْأَرْضِ فَانظُرُوا كَيْفَ كَانَ عَاقِبَةُ الْمُجْرِمِينَ (69)
Rci: „Cestujte zemí a vizte, jaký byl konec provinilců!“ |
وَلَا تَحْزَنْ عَلَيْهِمْ وَلَا تَكُن فِي ضَيْقٍ مِّمَّا يَمْكُرُونَ (70)
Však nermuť se nad nimi a nebuď stísněn ohledně lstí, jež kují |
وَيَقُولُونَ مَتَىٰ هَٰذَا الْوَعْدُ إِن كُنتُمْ صَادِقِينَ (71)
A říkají: „Kdy naplní se tento slib, jste-li pravdomluvnými?“ |
قُلْ عَسَىٰ أَن يَكُونَ رَدِفَ لَكُم بَعْضُ الَّذِي تَسْتَعْجِلُونَ (72)
Rci: „Dost možná, že za zády vašimi jest (již) část z toho, co chcete uspíšiti.“ |
وَإِنَّ رَبَّكَ لَذُو فَضْلٍ عَلَى النَّاسِ وَلَٰكِنَّ أَكْثَرَهُمْ لَا يَشْكُرُونَ (73)
A zajisté Pán tvůj jest pln milosti vůči lidem, však většina jich není vděčna |
وَإِنَّ رَبَّكَ لَيَعْلَمُ مَا تُكِنُّ صُدُورُهُمْ وَمَا يُعْلِنُونَ (74)
A zajisté Pán tvůj ví, co v prsou svých skrývají i co veřejně doznávají |
وَمَا مِنْ غَائِبَةٍ فِي السَّمَاءِ وَالْأَرْضِ إِلَّا فِي كِتَابٍ مُّبِينٍ (75)
A není tajemství na zemi a na zemi, jež nebylo by v Knize zjevné |
إِنَّ هَٰذَا الْقُرْآنَ يَقُصُّ عَلَىٰ بَنِي إِسْرَائِيلَ أَكْثَرَ الَّذِي هُمْ فِيهِ يَخْتَلِفُونَ (76)
Zajisté pak tento Korán vykládá synům Israele většinu z toho, v čem míněním se rozcházejí |
وَإِنَّهُ لَهُدًى وَرَحْمَةٌ لِّلْمُؤْمِنِينَ (77)
a zajisté jest vedením a milosrdenstvím pro věřící |
إِنَّ رَبَّكَ يَقْضِي بَيْنَهُم بِحُكْمِهِ ۚ وَهُوَ الْعَزِيزُ الْعَلِيمُ (78)
Zajisté Pán tvůj rozsoudí mezi nimi moudrostí svou: a on mocný jest a vševědoucí |
فَتَوَكَّلْ عَلَى اللَّهِ ۖ إِنَّكَ عَلَى الْحَقِّ الْمُبِينِ (79)
I spoléhej na Boha, neboť tys v právu zjevném |
إِنَّكَ لَا تُسْمِعُ الْمَوْتَىٰ وَلَا تُسْمِعُ الصُّمَّ الدُّعَاءَ إِذَا وَلَّوْا مُدْبِرِينَ (80)
Nedokážeš, aby slyšeli mrtví, aniž aby slyšeli hluší volání, když obracejí se zády |
وَمَا أَنتَ بِهَادِي الْعُمْيِ عَن ضَلَالَتِهِمْ ۖ إِن تُسْمِعُ إِلَّا مَن يُؤْمِنُ بِآيَاتِنَا فَهُم مُّسْلِمُونَ (81)
aniž dokážeš, abys vyvedl na cestu pravou slepé z bloudění jejich: ale dokážeš jen, aby slyšeli tě ti, kdož věří ve znamení naše, odevzdáni jsouce do vůle boží |
۞ وَإِذَا وَقَعَ الْقَوْلُ عَلَيْهِمْ أَخْرَجْنَا لَهُمْ دَابَّةً مِّنَ الْأَرْضِ تُكَلِّمُهُمْ أَنَّ النَّاسَ كَانُوا بِآيَاتِنَا لَا يُوقِنُونَ (82)
A když rozsudek bude blízek svému vykonání, dáme vystoupiti na ně zvířeti ze země, jež promluví na ně (takto): „Tito jsou lidé, kteří ve znamení naše nevěřili.“ |
وَيَوْمَ نَحْشُرُ مِن كُلِّ أُمَّةٍ فَوْجًا مِّمَّن يُكَذِّبُ بِآيَاتِنَا فَهُمْ يُوزَعُونَ (83)
A (jednoho) dne shromáždíme od každého národa skupinu těch, kteří vylhanými nazývali znamení naše: a půjdou v oddílech |
حَتَّىٰ إِذَا جَاءُوا قَالَ أَكَذَّبْتُم بِآيَاتِي وَلَمْ تُحِيطُوا بِهَا عِلْمًا أَمَّاذَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ (84)
až přijdou před Boha: i řekne: „Zdaž vylhanými nazývali jste znamení má, ač, nedovedli jste obsáhnouti jich věděním svým — aneb co vlastně činili jste?“ |
وَوَقَعَ الْقَوْلُ عَلَيْهِم بِمَا ظَلَمُوا فَهُمْ لَا يَنطِقُونَ (85)
I vykonán bude na nich rozsudek za nepravost jejich, aniž hlesnou |
أَلَمْ يَرَوْا أَنَّا جَعَلْنَا اللَّيْلَ لِيَسْكُنُوا فِيهِ وَالنَّهَارَ مُبْصِرًا ۚ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَاتٍ لِّقَوْمٍ يُؤْمِنُونَ (86)
Což neviděli, že učinili jsme noc pro to, aby odpočívali v ní a den, k vidění? Zajisté v tomto jest znamení pro lid věřící |
وَيَوْمَ يُنفَخُ فِي الصُّورِ فَفَزِعَ مَن فِي السَّمَاوَاتِ وَمَن فِي الْأَرْضِ إِلَّا مَن شَاءَ اللَّهُ ۚ وَكُلٌّ أَتَوْهُ دَاخِرِينَ (87)
A v den, kdy zatroubeno bude na roh a hrůzou zachví se, cožkoliv na nebi jest a na zemi, vyjma toho, co Bůh zachce: a všichni přijdou k němu v ponížení |
وَتَرَى الْجِبَالَ تَحْسَبُهَا جَامِدَةً وَهِيَ تَمُرُّ مَرَّ السَّحَابِ ۚ صُنْعَ اللَّهِ الَّذِي أَتْقَنَ كُلَّ شَيْءٍ ۚ إِنَّهُ خَبِيرٌ بِمَا تَفْعَلُونَ (88)
a uvidíš hory, jež za nehybné měl's, any jdou kupředu chodem mračen: to dílo bude Boha, jenž (dokonale) upravuje všechny věci: onť zajisté dobře zpraven jest o tom, co činíte |
مَن جَاءَ بِالْحَسَنَةِ فَلَهُ خَيْرٌ مِّنْهَا وَهُم مِّن فَزَعٍ يَوْمَئِذٍ آمِنُونَ (89)
A kdokoliv přijde s dobrými skutky, odměněn bude nad jich zásluhu: a před hrůzou dne onoho budou bezpečni |
وَمَن جَاءَ بِالسَّيِّئَةِ فَكُبَّتْ وُجُوهُهُمْ فِي النَّارِ هَلْ تُجْزَوْنَ إِلَّا مَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ (90)
Však kdožkoliv přijde se skutky zlými, vrženi budou tvářemi svými v oheň. Zdaž odměněni budete jinak, než dle toho, co činili jste |
إِنَّمَا أُمِرْتُ أَنْ أَعْبُدَ رَبَّ هَٰذِهِ الْبَلْدَةِ الَّذِي حَرَّمَهَا وَلَهُ كُلُّ شَيْءٍ ۖ وَأُمِرْتُ أَنْ أَكُونَ مِنَ الْمُسْلِمِينَ (91)
Nařízeno mi bylo jen, abych uctíval Pána této země, jenž posvětil ji a jemuž přináležejí všechny věci: a nařízeno bylo mi, abych byl jedním z odevzdaných do vůle boží |
وَأَنْ أَتْلُوَ الْقُرْآنَ ۖ فَمَنِ اهْتَدَىٰ فَإِنَّمَا يَهْتَدِي لِنَفْسِهِ ۖ وَمَن ضَلَّ فَقُلْ إِنَّمَا أَنَا مِنَ الْمُنذِرِينَ (92)
a abych předříkával Korán. A kdokoli uveden bude na (pravou) cestu, bude uveden tam ke svému vlastnímu prospěchu a těm, kdož bloudí. rci: „Jáť jsem jen jedním z varovatelů.“ |
وَقُلِ الْحَمْدُ لِلَّهِ سَيُرِيكُمْ آيَاتِهِ فَتَعْرِفُونَهَا ۚ وَمَا رَبُّكَ بِغَافِلٍ عَمَّا تَعْمَلُونَ (93)
A rci: „Chvála Bohu! Ukáže vám znamení svá a pak seznáte je! A Pán tvůj není lhostejným k tomu, co konáte.“ |
